Revised Common Lectionary (Complementary)
Naše utrpení vzal na sebe
13 Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
14 Jako se nad ním [a] mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
15 tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.
53 Kdo uvěřil naší zprávě?
Komu se zjevila Hospodinova paže?
2 Vyrostl před ním jako proutek,
jako kořínek ze země vyprahlé.
Nebyl nápadný ani honosný,
abychom na něj hleděli,
nebylo na něm vidět nic,
proč bychom po něm toužili.
3 Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?
4 Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
5 On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
6 My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.
7 Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.
8 Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;
kdo z jeho současníků na to pomyslel?
Byl totiž vyťat ze země živých,
proviněním mého lidu raněn byl.
9 Ač měl být pohřben se zločinci,
octl se v hrobě [b] s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest.
10 Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,
ranit jej trápením:
Za vinu když sám sebe obětuje,
uvidí potomstvo, bude dlouho živ
a Hospodinova vůle skrze něj
se zdárně naplní.
11 Po svém utrpení však světlo [c] uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
12 A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil.
22 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“.
Žalm Davidův.
I.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4 Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5 Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6 K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7 Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8 Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11 Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13 Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14 Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15 Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16 Patro mám suché [a] jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17 Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli, [b]
18 všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19 o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21 Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22 Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
II.
23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28 Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29 Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30 Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31 Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
16 „Toto je smlouva, kterou s nimi
po těch dnech uzavřu, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich srdce
a vepíši jim je do mysli,“
17 a potom dodává:
„Už nikdy nevzpomenu
na jejich hříchy a zločiny.“ [a]
18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.
Nová a živá cesta
19 Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20 tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. 21 Máme také velikého kněze nad Božím domem, 22 a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.
23 Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný. 24 Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům 25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.
Soucitnější než Áron
14 Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. 15 Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. 16 Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.
7 On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen. 8 Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. 9 Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení,
Zatčení v zahradě
18 Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. 2 To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3 Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4 Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?"
5 „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). 6 Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.
7 „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.
„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.
8 „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ 9 (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) [a]
10 Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11 „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
Před Annášem
12 Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. 13 Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14 (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.) [b]
15 Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. 16 Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. 17 Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ řekl.
18 Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.
19 Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. 21 Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22 Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“
23 „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“
24 Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
25 Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ zapřel Petr.
26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“
27 Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
Před Pilátem
28 Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, 29 a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.
30 „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.
31 „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“
„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. 32 (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) [c]
33 Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.
34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
35 „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
36 „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
37 „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.
„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“
38 „Co je pravda?“ odtušil Pilát.
Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. 39 „Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“
40 Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)
Hle, člověk!
19 Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. 2 Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť 3 a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.
4 Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“
5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.
6 „Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.
„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“
7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“
8 Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. 9 Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídal.
10 „Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“
11 Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“
12 Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“
13 Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. 14 Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.
15 Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“
„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.
„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.
16 Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.
Golgota
Chopili se ho vojáci. 17 Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.
19 Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:
JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.
21 Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“
22 „Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.
23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, 24 řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:
„Rozdělili si mé šaty,
o mé roucho házeli los.“ [d]
25 U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. 26 Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, [e] jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27 Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.
28 Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ [f] 29 Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. 30 Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.
Zahradní hrob
31 Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. 32 A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33 Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. 34 Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. 35 Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. 36 Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ [g] 37 A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“ [h]
38 Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. 39 Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. [i] 40 Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. 41 Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. 42 A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.