Revised Common Lectionary (Complementary)
118 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
19 Otevřete mi brány spravedlnosti,
ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!
20 Toto je brána Hospodinova,
tudy spravedliví projít smí.
21 Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji,
vždyť tys mě zachránil!
22 Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
23 Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
24 Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!
25 Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!
26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27 Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!
28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdám díky,
tebe, můj Bože, budu velebit!
29 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
Alef [a]
Král na oslíku
11 Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3 Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“
4 Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5 Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ 6 Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.
7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8 Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9 Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali:
„Hosana!“ [a]
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ [b]
10 „Požehnané království našeho otce Davida!“
„Hosana na výsostech!“
11 Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.
Král na oslíku
12 Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“ [c]
16 Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.
Kdo mě odsoudí
4 Panovník Hospodin mi dal jazyk učených,
abych uměl znaveného slovem posílit.
Ráno za ránem mě probouzí,
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.
5 Panovník Hospodin mi uši otevřel
a já se nevzpouzel,
neodvracel jsem se zpět.
6 Nastavil jsem svá záda bijícím
a líce rvoucím za vousy;
tvář jsem si nechránil
před nadávkami a plivanci.
7 Panovník Hospodin pomáhá mi,
a proto nedojdu potupy;
tvář jako z křemene proto nastavuji,
nebudu zahanben, to vím.
8 Blízko je Ten, který mě hájí.
Kdo mě chce obvinit?
Pojďme se vedle sebe postavit!
Kdo chce proti mně vznášet žaloby?
Ať ke mně přistoupí!
9 Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi.
Kdo mě odsoudí?
Hle, všichni se obnosí jako šaty,
od molů budou sežráni!
9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!
II.
10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11 Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním, [a]
mé údy ochably.
12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14 Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!
15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
5 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
6 Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7 Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
8 Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
9 Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
10 aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
Poslední pomazání
14 Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“
3 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 4 někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? 5 Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! [a] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.
6 Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. 7 Chudé tu budete mít vždycky [b] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. 8 Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
10 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.
Poslední večeře
12 Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“
13 Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14 Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 15 On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ 16 Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
17 Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18 Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“
19 Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“
20 „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23 Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.
24 Tehdy jim řekl: „To je má krev nové [c] smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25 Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
Getsemane
27 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ [d] 28 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
29 „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“
30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
31 On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.
32 Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ 33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. 34 Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“
35 Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. 36 Tehdy řekl: „Abba, [e] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
37 Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? 38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
39 Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. 40 Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.
41 Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
43 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. 44 Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ 45 Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“ [f]
46 V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. 47 Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
48 Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? 49 Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“
50 Tehdy ho všichni opustili a utekli. 51 Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, 52 ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.
Před Veleradou
53 Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.
55 Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60 Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“
61 On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“
62 „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ [g]
63 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“
A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65 Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.
Neznám ho!
66 Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, 67 a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
68 On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout. [h]
69 Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ 70 On to ale znovu zapíral.
Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“
71 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“
72 A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.
Před Pilátem
15 Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.
2 Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
3 Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí. 4 Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ 5 Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.
6 O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně. 7 Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. 8 Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. 9 Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10 (Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)
11 Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.
12 „A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.
13 „Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.
14 „Co udělal zlého?“ ptal se Pilát.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“
15 Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
16 Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku. 17 Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní. 18 Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“ 19 Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. 20 Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.
Golgota
21 Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. 22 Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). 23 Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. 24 Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.
25 Ukřižovali ho v devět hodin ráno. 26 Na nápisu s jeho proviněním stálo:
ŽIDOVSKÝ KRÁL.
27 [28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. [i] 29 Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, 30 zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“
31 Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! 32 Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
33 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 34 Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ [j]
35 Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ 36 Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“
37 Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38 Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. 39 Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, [k] řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
40 Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. 41 Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.
Hrob ve skále
42 Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou). 43 Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. 44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. 45 Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi. 46 Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. 47 Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.
Před Pilátem
15 Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.
2 Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
3 Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí. 4 Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ 5 Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.
6 O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně. 7 Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. 8 Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. 9 Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10 (Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)
11 Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.
12 „A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.
13 „Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.
14 „Co udělal zlého?“ ptal se Pilát.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“
15 Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
16 Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku. 17 Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní. 18 Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“ 19 Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. 20 Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.
Golgota
21 Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. 22 Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). 23 Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. 24 Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.
25 Ukřižovali ho v devět hodin ráno. 26 Na nápisu s jeho proviněním stálo:
ŽIDOVSKÝ KRÁL.
27 [28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. [a] 29 Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, 30 zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“
31 Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! 32 Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
33 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 34 Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ [b]
35 Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ 36 Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“
37 Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38 Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. 39 Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, [c] řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
40 Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. 41 Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.
Hrob ve skále
42 Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou). 43 Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. 44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. 45 Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi. 46 Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. 47 Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.