Revised Common Lectionary (Complementary)
Pátá kniha
I.
107 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3 že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4 Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5 Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7 Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
9 On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
II.
10 Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11 neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12 Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15 Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
16 On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
Selhání Mojžíše a Árona
20 Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.
2 Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi 3 a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“ [a] 4 volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? 5 Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“
6 Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva. 7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8 „Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“
9 Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. 10 Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“ 11 Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
12 Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“
13 To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost. [b]
6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. [a] 7 Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ [b] 8 Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. [c] 9 Také nepokoušejme Krista, [d] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. [e] 10 Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. [f] 11 To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.
12 Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. 13 Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.