Revised Common Lectionary (Complementary)
Hospodinův služebník
42 Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
2 Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
3 Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
4 Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!
5 Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
6 Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
7 abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.
8 Já jsem Hospodin – tak se jmenuji,
o svoji slávu se s jiným nedělím,
svou chválu nesdílím se sochami!
9 Hle, minulé věci nastaly
a teď vám povím o nových.
Ještě dříve než vyraší,
vám je ohlásím.
5 I na svém lůžku podlost vymýšlí,
na cestě nekalosti stojí, zla se neštítí.
6 Tvá láska, Hospodine, dosahuje k nebi,
tvá věrnost sahá k oblakům.
7 Tvá spravedlnost je jak mohutné hory,
tvé zákony jsou hloubka nesmírná –
lidem i zvěři, Hospodine, pomáháš!
8 Tvá láska, Bože, je nad cenné poklady,
do stínu tvých křídel se lidé uchýlí!
9 Hojností tvého domu bývají nasyceni,
z rajských potoků je napájíš.
10 Pramen života je přece u tebe
a ve tvém světle světlo vidíme.
11 Svou lásku rozestři na ty, kdo tě znají,
svou spravedlnost na v srdci upřímné.
11 Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, [a] to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. 12 Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. 13 Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, [b] 14 čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
Lepší oběť
15 Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví.
Poslední pomazání
12 Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2 Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3 Marie tehdy vzala libru [a] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: 5 „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? [b] Mohlo se to rozdat chudým!“ 6 To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7 Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. 8 Chudé tu budete mít vždycky, [c] ale mě vždycky mít nebudete.“
9 Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11 Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.