Revised Common Lectionary (Complementary)
Kdo mě odsoudí
4 Panovník Hospodin mi dal jazyk učených,
abych uměl znaveného slovem posílit.
Ráno za ránem mě probouzí,
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.
5 Panovník Hospodin mi uši otevřel
a já se nevzpouzel,
neodvracel jsem se zpět.
6 Nastavil jsem svá záda bijícím
a líce rvoucím za vousy;
tvář jsem si nechránil
před nadávkami a plivanci.
7 Panovník Hospodin pomáhá mi,
a proto nedojdu potupy;
tvář jako z křemene proto nastavuji,
nebudu zahanben, to vím.
8 Blízko je Ten, který mě hájí.
Kdo mě chce obvinit?
Pojďme se vedle sebe postavit!
Kdo chce proti mně vznášet žaloby?
Ať ke mně přistoupí!
9 Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi.
Kdo mě odsoudí?
Hle, všichni se obnosí jako šaty,
od molů budou sežráni!
70 Pro předního zpěváka.
Památeční žalm Davidův.
2 Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4 Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5 Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6 Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!
Boží výchova
12 Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. 2 Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. 3 Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.
Jeden z vás mě zradí
21 Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
22 Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. 23 Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. 24 Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. 25 Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
26 „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27 A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.
„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. 28 Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. 29 Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.
30 Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.
Nové přikázání
31 Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. 32 A protože je Bůh oslaven v něm, [a] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.