Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
83 Zpívaný žalm Asafův.
2 Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
3 Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
4 Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
13 kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“
14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
15 Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
16 takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!
17 Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
18 Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
10 Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“
11 „Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. „Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin? 12 Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat.“
13 Mojžíš ale řekl: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného.“
14 Tehdy se na něj Hospodin rozhněval: „A co tvůj bratr, levita Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde naproti. Až tě uvidí, bude mít velikou radost. 15 Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat. 16 On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha. 17 A tu hůl vezmi s sebou. Budeš s ní konat divy!“
Vrať se do Egypta
18 Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jetrovi a řekl mu: „Chtěl bych jít zpátky za svými bratry do Egypta podívat se, zda ještě žijí.“
„Jdi v pokoji,“ odpověděl mu Jetro.
19 Hospodin totiž Mojžíšovi v Midiánu řekl: „Jdi, vrať se do Egypta, neboť všichni, kdo ti usilovali o život, zemřeli.“ 20 Mojžíš tedy vzal manželku a syny, posadil je na osla a vydal se zpátky do Egypta. Mojžíš s sebou vzal také Boží hůl.
21 Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Až se vrátíš do Egypta, buď připraven konat před faraonem všechny divy, ke kterým jsem tě zmocnil. Já však posílím jeho hrdost, a tak nenechá lid odejít. 22 Tehdy faraonovi řekneš: Takto praví Hospodin – Izrael je můj syn, můj prvorozený. 23 Řekl jsem ti: ‚Propusť mého syna, aby mi sloužil.‘ Ty jsi ho však odmítl propustit. Hle, nyní zabiji tvého syna, tvého prvorozeného!“
24 Na místě, kde cestou nocovali, se s ním střetl Hospodin a chystal se ho zabít. 25 Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: „Jsi mým pokrevním ženichem!“ 26 A tak ho nechal. („Pokrevním ženichem“ ho tenkrát nazvala kvůli obřízce.) [a]
27 Hospodin zatím řekl Áronovi: „Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi.“ Šel tedy, a když se s ním setkal u Boží hory, políbil ho. 28 Mojžíš pak Áronovi vyprávěl všechno, co mu Hospodin řekl, a jak ho poslal a jaká všechna znamení mu přikázal konat.
29 A tak šel Mojžíš do Egypta s Áronem. Shromáždili všechny izraelské stařešiny 30 a Áron jim vyprávěl všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi, a konal znamení před očima lidu. 31 A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin obrátil zřetel k synům Izraele a že viděl jejich trápení, padli na kolena a klaněli se.
Církvi v Sardách
3 „Andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd:
Znám tvé skutky – podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý. 2 Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před mým Bohem zdaleka nejsou naplněné. 3 Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. Pokud se neprobudíš, přijdu jako zloděj! [a] Ani se nedozvíš, ve kterou hodinu na tebe přijdu.
4 Máš ale v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha. Ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu, neboť si to zaslouží.
5 Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly. 6 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.