Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
37 Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán.
2 To je Jákobův příběh.
Josef a jeho bratři
Mistr snů
Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat.
3 Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. 4 Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.
12 Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, 13 řekl Izrael Josefovi: „Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi.“
Odpověděl mu: „Jsem připraven.“
14 Izrael mu řekl: „Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět.“ A tak ho vyslal z hebronského údolí.
Když dorazil k Šechemu, 15 potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: „Co hledáš?“
16 „Hledám své bratry,“ odpověděl Josef. „Řekni mi prosím, kde pasou.“
17 Muž odvětil: „Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.‘“
Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. 18 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí.
19 Řekli si spolu: „Podívejme, přichází mistr snů! 20 Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!“
21 Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: „Neberme mu život!“ 22 Ruben pokračoval: „Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!“ (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.)
23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, 24 popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.
25 Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta.
26 Juda svým bratrům navrhl: „Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? 27 Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce – vždyť je to náš bratr, naše tělo!“ A bratři ho poslechli.
28 Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů [a] stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.
I.
105 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, [a]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2 Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5 Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
II.
16 Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
17 poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
18 Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.
19 Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
20 král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
21 Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
22 Jeho dvořanům poroučel [a] podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.
45 aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!
Slovo je ti blízko
5 O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“ [a] 6 Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů) 7 ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých). 8 Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ [b] (totiž to slovo víry, které kážeme).
9 Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. 11 Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ [c] 12 Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“ [d]
Kdo uvěřil naší zprávě?
14 Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? 15 A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno:
„Jaká nádherná podívaná
je příchod poslů dobrých zpráv!“ [e]
To jsem já!
22 Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23 Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24 Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. 25 Krátce před svítáním [a] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. 26 Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“
27 „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
28 „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“
29 „Pojď!“ řekl mu.
A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30 Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.
31 Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.
32 Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. 33 Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.