Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
130 Poutní píseň.
Z hlubin, Hospodine, volám tě,
2 Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!
3 Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
4 Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!
5 Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
6 Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!
7 V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
8 On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!
16 Mezitím se do faraonova paláce donesla zpráva: „Přišli Josefovi bratři!“ Farao i jeho služebníci byli rádi, 17 a tak farao Josefovi řekl: „Vzkaž svým bratrům: Učiňte toto – naložte svá zvířata a vydejte se na cestu. Až dorazíte do kanaánské země, 18 vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z Egypta, abyste sáli tuk země.
19 Dostal jsi příkaz, splňte jej: Vezměte si z Egypta povozy pro své děti a ženy, přijďte a přivezte i svého otce. 20 A neohlížejte se s lítostí za svým majetkem – vždyť vám bude patřit to nejlepší z Egypta!“
21 A Izraelovi synové souhlasili. Josef jim podle faraonova pokynu dal povozy a jídlo na cestu. 22 Všem jim dal také sváteční pláště, ale Benjamínovi dal tři sta šekelů [a] stříbra a pět svátečních plášťů. 23 Svému otci pak poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší věci Egypta a deset oslic nesoucích zrní, chléb a potraviny pro jeho otce na cestu. 24 A když se loučil s odcházejícími bratry, řekl jim: „Cestou se nehádejte!“
25 A tak odešli z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu. 26 Oznámili mu: „Josef žije! Dokonce se stal vládcem celého Egypta!“ Jeho srdce zůstalo zprvu netečné, neboť jim nevěřil. 27 Když mu ale vyřídili všechna slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, tehdy duch jejich otce Jákoba okřál 28 a Izrael řekl: „To stačí! Můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!“
Naše neduhy sňal
8 Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. 2 Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“
3 On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. 4 Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš [a] – na svědectví pro ně.“
5 Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: 6 „Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“
7 Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“
8 Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 9 Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
10 Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11 Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12 ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
13 Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.