Revised Common Lectionary (Semicontinuous)

Já jsem Josef!

45 Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům. ² Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.)

³ „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

⁴ „Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. ⁵ Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. ⁶ Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. ⁷ Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením.

⁸ Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, ^[a] pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí. ⁹ Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně! ¹⁰ Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku – ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš. ¹¹ Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty ani tvůj dům ani nic, co ti patří.‘

¹² Vidíte na vlastní oči – i můj bratr Benjamín to vidí – že s vámi mluvím já sám. ¹³ Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“

¹⁴ Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal a Benjamín plakal v jeho objetí. ¹⁵ Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit.

133 Davidova poutní píseň.

Zavrhl Bůh svůj lid?

11 Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

² Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael:

²⁹ Bůh nelituje svých darů a povolání! ³⁰ Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. ³¹ Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. ³² Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.

¹⁰ Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. ¹¹ Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“

¹² Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“

¹³ „Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. ¹⁴ Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“

¹⁵ „Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.

¹⁶ „Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. ¹⁷ „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? ¹⁸ Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. ¹⁹ Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. ²⁰ Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

Víra pohanské ženy

²¹ Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. ²² Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ ²³ On jí však neodpověděl ani slovo.

Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“

²⁴ Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“

²⁵ Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“

²⁶ „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

²⁷ Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“

²⁸ „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.