Revised Common Lectionary (Complementary)
Proč máte umírat?
18 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:
‚Rodiče jedli trpké hrozny
a dětem trnou zuby‘? [a]
3 Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. 4 Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.
25 Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 27 Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. 28 Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. 29 Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?
30 Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! 31 Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. [a] Proč máte umírat, dome izraelský? 32 Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“
25 Žalm Davidův. [a]
K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
2 v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
3 Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!
4 Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
5 Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!
6 Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
7 Nepřipomínej hříchy [b] mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!
8 Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
9 Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
On zmařil sám sebe
2 Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, 2 pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. 3 Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. 4 Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.
5 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
6 Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7 Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
8 Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
9 Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
10 aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
Světla ve světě
12 Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. 13 Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!
Jakým právem
23 Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
24 „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. 25 Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 26 Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ 27 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.