Revised Common Lectionary (Complementary)
Odpusť nám
15 Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“ 16 Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: 17 ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal.
18 Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“
19 Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? 20 Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. 21 Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.
103 Žalm Davidův.
Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
2 Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!
3 On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
4 On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
5 On štědře naplňuje tvé žádosti, [a]
mládí ti obnovuje jako orlovi!
6 Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
7 Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.
8 Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý. [a]
9 Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
10 Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.
11 Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
12 Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
13 Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!
Nesuď bratra
14 Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech. 2 Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu. 3 Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal! 4 Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!
5 Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. 6 Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. 7 Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. 8 Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.
10 Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem. 11 Jak je psáno:
„Jakože jsem živ, praví Hospodin,
každé koleno přede mnou poklekne
a každý jazyk se vyzná Bohu.“ [a]
12 Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.
21 Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22 Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. [a]
23 Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 24 A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. [b] 25 Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. 26 Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ 27 Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. 28 Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, [c] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ 29 Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ 30 On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. 31 Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. 32 Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. 33 Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ 34 Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
35 Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.