Revised Common Lectionary (Complementary)
He
33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
34 Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
35 Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
36 Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
37 Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
38 Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
39 Zbav mě potupy, z níž mám strach –
jak dobrá jsou nařízení tvá!
40 Jak toužím po tvých pravidlech –
svou spravedlností obživ mě!
Nebudete truchlit
15 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16 „Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. 17 Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“
18 Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.
19 Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“
20 Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21 Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, 22 budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, 23 hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. 24 Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25 Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. 26 V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. 27 V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. [a] Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“
15 A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno:
„Jaká nádherná podívaná
je příchod poslů dobrých zpráv!“ [a]
16 Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ [b] 17 Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.
18 Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak:
„Po celé zemi se jejich hlas šíří,
v nejzazších končinách jejich slova zní.“ [c]
19 Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl:
„Kvůli těm, kdo nejsou národ,
vzbudím ve vás žárlivost,
kvůli nevědomému národu
vás popudím k hněvu.“ [d]
20 Izaiáš to říká ještě odvážněji:
„Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali,
ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“ [e]
21 O Izraeli však říká:
„Po celý den jsem vztahoval ruce
k lidu nevěřícímu a vzpurnému.“ [f]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.