Revised Common Lectionary (Complementary)
7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8 Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!
11 V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
12 Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!
II.
14 Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
16 Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!
17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
Spiknutí proti Jeremiášovi
18 Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“
19 Všimni si mě, Hospodine,
slyš hlas mých odpůrců!
20 To se má odplácet dobro zlem,
že na mě kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe
a přimlouval se za ně,
abych od nich odvracel tvůj hněv.
21 Na jejich děti proto dopusť hlad,
vydej je meči napospas!
Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti,
jejich muži ať propadnou smrti,
jejich mladíci ať padnou mečem v boji!
22 Z jejich domů ať se nářek ozývá,
až na ně náhle přivedeš útočníka –
vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili,
mé nohy chtěli chytit do pasti.
23 Hospodine, ty sám víš
o všech jejich plánech, aby mě zabili.
Neodpouštěj jim jejich viny,
nepřehlížej jejich hřích!
Jen ať se před tebou skácejí;
v čase svého hněvu zakroč proti nim!
Znovu před Veleradou
17 Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí 18 nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice. 19 Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim: 20 „Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“ 21 Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili.
Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení. 22 Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením: 23 „Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“ 24 Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.
25 Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“ 26 Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.