Revised Common Lectionary (Complementary)
7 „Slyš, lide můj, a promluvím,
slyš, Izraeli, já tě usvědčím:
Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!
8 Kvůli tvým obětem tě neviním,
tvé zápaly mi nikdy nechybí.
9 Nechci však býka z chlévů tvých,
nechci kozlíky z tvé ohrady!
10 Všechna zvěř v lese přece patří mi,
také dobytek na horách nesčetných.
11 Znám všechny ptáky v nebesích, [a]
divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.
12 Nepožádám tě, i kdybych hladověl –
mně patří svět i všechno v něm!
13 Cožpak se živím masem hovězím,
cožpak ho krví kozlů zapíjím?
14 Přinášej Bohu oběť vděčnosti,
své sliby plň před Nejvyšším.
15 Volej mě v den svého soužení,
vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“
40 Zpytujme své cesty, zkoumejme je,
k Hospodinu se navraťme!
41 Nejen své dlaně, ale i srdce
k Bohu na nebesích zvedněme.
42 My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se –
a ty jsi přestal promíjet. [a]
43 Zahalen hněvem jsi nás hnal,
pobíjel jsi bez milosti.
44 Zahalil ses v oblaka,
nepřístupný pro modlitby.
45 Odporným smetím učinil jsi nás
mezi národy.
46 Otvírají si na nás ústa
všichni, kdo jsou proti nám.
47 Zbývá nám jen strach a prach,
zkáza, zmar!
48 Z očí mi slzy proudí potokem –
můj lid je rozdrcen!
49 Mé oči pláčou bez ustání,
ten proud nemůže přestat,
50 dříve než Hospodin shlédne shůry,
než se podívá na nás.
51 Ach, jak jsem ztrápený, když vidím
dcery svého města!
52 Nepřátelé mě jak ptáčka lovili,
lovili mě bez příčiny.
53 V jámě chtěli můj život ukončit,
zaházeli mě kamením.
54 Nad hlavou se mi vody zavřely,
řekl jsem si: Jsem ztracený!
55 V té nejhlubší jámě, Hospodine,
jsem ale vzýval jméno tvé.
56 Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se,
když k tobě volám po úlevě!“
57 Když jsem tě volal, přiblížil ses
a říkal jsi mi: „Neboj se!“
58 Když mi šlo o život, vedl jsi mou při,
tys mě, Hospodine, vykoupil!
Na Maltě
28 Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta. 2 Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno. 3 Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem. 4 Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu.“ 5 Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6 Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.
7 V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil. 8 Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho. 9 Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni. 10 Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.