Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
2 Proč vzbouřily se národy
a lidé vymýšlejí marnosti?
2 Králové světa povstali,
vládcové strojí spiknutí
proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
3 „Pojďme rozlámat jejich okovy,
shoďme ze sebe jejich provazy!“
4 Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,
vysmívá se jim Hospodin.
5 Jednou k nim ale v hněvu promluví,
ve svém rozlícení je vyděsí:
6 „Já sám jsem ustanovil svého krále
na Sionu – své svaté hoře!“
7 Povím, co prohlásil Hospodin.
Řekl mi: „Jsi můj syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!
8 Požádej mě a já učiním
národy země tvým dědictvím,
nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
9 Železnou holí je rozdrtíš,
roztříštíš je jak hliněné nádoby.“
10 Proto, králové, buďte rozumní,
soudcové země, nechte se poučit.
11 Služte Hospodinu s posvátnou bázní
a veselte se s třesením.
12 Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,
na cestě byste zhynuli –
jeho hněv může vzplanout ve chvíli!
Blaze všem, kdo v něho doufají.
20 Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci, 2 nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.
3 Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem. 4 Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem. 5 Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu. 6 A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“ [a]
Oheň v kostech
7 Sváděl jsi mě, Hospodine,
a já se nechal svést.
Zmocnil ses mě
a zdolals mě.
Vysmívají se mi celé dny,
každý má ze mě legraci.
8 Křičím, kdykoli promluvím,
vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“
Slovo Hospodinovo mi přináší
celé dny hanbu a posměšky.
9 Říkám si:
„Už se o něm ani nezmíním,
jeho jménem už nepromluvím!“
Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
je jako oheň v mých kostech zavřený;
nemohu ho v sobě zadržet,
neovládnu se!
10 Od tolika lidí slyším nařčení:
„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv! [b]
Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“
Všichni mí přátelé čekají na můj pád:
„Třeba se nechá nachytat –
pak se ho zmocníme,
pak se mu pomstíme!“
11 Hospodin je ale se mnou,
ten udatný bojovník,
a tak ti, kteří mě pronásledují,
padnou a nic nezmohou.
Pro jejich neúspěch je stihne hanba,
věčná nezapomenutelná potupa.
12 Hospodine zástupů,
jenž spravedlivé zkoušíš
a vidíš do srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při. [c]
13 Zpívejte Hospodinu,
vzdejte mu chválu!
On zachraňuje život ubohému
z rukou zločinců.
14 Ať je zlořečený den,
kdy jsem byl narozen! [d]
Den, kdy mě matka rodila,
ať není požehnán!
15 Ať je zlořečený ten,
kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“
a naplnil ho radostí.
16 Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
17 Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
18 Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?
18 Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
19 Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. 20 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“ [a]
21 On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
22 „Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 23 Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24 Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, [b] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26 „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.
27 „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.
28 „Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29 „Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království 30 a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.