Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
58 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“
Zlatý zpěv Davidův.
2 Opravdu, mocní, právem rozhodujete,
soudíte lidi podle rovnosti?
3 Vždyť máte hanebností plné srdce,
po celé zemi šíříte násilí!
4 Už odmalička se bídáci odcizili,
od narození bloudí, kdo mluví lež.
5 Jako zlí hadi jsou jedu plní,
jak hluchá zmije mají uši zacpané,
6 slova zaklínačů aby neslyšeli,
hlas kouzelníků aby k nim nedoleh.
7 V ústech jim, Hospodine, rozbij zuby,
tesáky těch lvů, Bože, vylámej!
8 Ať se rozplynou, ať zmizí jako vody,
šípy, jež vystřelili, ať ztratí se!
9 Ať jsou jak slimák, co ve slizu se plazí,
jak potracený plod, jenž slunce neviděl!
10 Než z jejich trní vzroste husté křoví,
zaživa je smete prudká vichřice.
11 Poctivý pak se šťastně dočká pomsty,
v krvi bídáka si nohy umyje.
12 A lidé řeknou: „Tak tedy poctiví dojdou odměny,
tak tedy Bůh vskutku soudí zem!“
15 Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást moudře a rozumně. 16 A tehdy, až se ve své zemi rozmnožíte a rozmůžete, praví Hospodin, v těch dnech už nebude ani zmínky o Truhle Hospodinovy smlouvy. Ani na mysl už nepřijde, nikdo si na ni nevzpomene; nikomu nebude chybět a nebude se znovu vyrábět. 17 V ten čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a budou se tam scházet všechny národy – k Hospodinovu jménu v Jeruzalémě. Už se nebudou řídit svým zarputilým a zlým srdcem. 18 V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům.
19 Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče‘ a neodvrátíš se ode mě. 20 Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin.“
21 Na holých vrších je slyšet křik –
synové Izraele s pláčem žadoní,
protože svou cestu zkřivili
a na Hospodina, svého Boha, nedbali.
22 „Vraťte se, mé odvrácené děti,
já vaše odvrácení uzdravím.“ [a]
Hle – jdeme k tobě, už jsme tu!
Ty, Hospodine, jsi náš Bůh!
23 Ano, ten povyk na výšinách
i horách je pouhý klam.
Ano, v Hospodinu, našem Bohu,
je pro Izrael záchrana!
24 Co těžce vydobyli naši otcové,
to nám „Hanba“ [b] hltala už od mládí.
Přišli jsme o jejich ovce i dobytek
stejně jako o syny a o dcery.
25 Proto teď uléháme v hanbě
a potupou jsme přikryti.
Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili
jak my, tak naši otcové,
od mládí až do dnešního dne
a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali.
Kdo bude hodovat v Království
15 Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“
16 Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 17 V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18 Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21 Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ 22 Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24 Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.