Revised Common Lectionary (Complementary)
9 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.
Žalm Davidův. [a]
2 Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3 Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7 Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8 Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9 Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10 Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11 Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12 Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13 Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14 Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
Udělal si ze mě terč
16 Job na to řekl:
2 „Už jsem těch věcí slyšel přespříliš –
jako těšitelé jste ukrutní!
3 Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘
Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘
4 I já bych uměl mluvit jako vy,
kdybyste na mém místě usedli.
Svými řečmi bych vás uměl zahrnout,
potřásat nad vámi hlavou svou.
5 Svými ústy bych vás ale povzbudil,
slova mých rtů by byla útěchou.
6 Mluvím-li, má bolest se nemírní,
mlčím-li, v čem se mi uleví?
7 Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil.
Zničils mě i mé nejbližší!
8 Vrásky na mém těle svědčí proti mně,
má vyhublost vstává a obviňuje mě.
9 Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě,
můj sok proti mně zuby skřípe,
probodává mě pohledem.
10 Kdekdo si na mě ústa otevře,
s posměchem bijí mě do tváře,
všichni se srotili proti mně.
11 Bůh mě dal napospas ničemům,
předhodil mě zlosynům.
12 Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil,
chytil mě za krk a bil a bil!
Udělal si ze mě terč,
13 zasypává mě deštěm střel.
Bez milosti mě seká do slabin,
mou žluč nechá stříkat po zemi.
14 Dává mi jeden úder za druhým,
vrhá se na mě jako válečník.
15 Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem,
svým čelem ryji zem.
16 Tvář mi od pláče opuchla,
stín smrti mi leží na víčkách.
17 Já přece nemám na rukou násilí,
má modlitba je bez poskvrny!
18 Země, nepřikrývej moji krev,
můj křik ať odpočinku nedojde!
19 Mám svědka v nebi právě teď,
tam nahoře mám svého přímluvce.
20 Když se mi vysmívají přátelé,
k Bohu přes slzy dívám se.
21 Kéž by se člověk mohl s Bohem přít,
jako se lidé přou s přáteli!
45 Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? 46 Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. 47 Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. 48 Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ 49 a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. 50 Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, 51 odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.