Revised Common Lectionary (Complementary)
5 Pro předního zpěváka, na flétny.
Žalm Davidův.
2 Vyslyš má slova, Hospodine,
všimni si mého úpění!
3 Vnímej mé volání, můj Králi a Bože –
k tobě se modlím!
4 Ráno, Hospodine, kéž můj hlas uslyšíš,
ráno ti s nadějí své prosby předložím.
5 Ty přece, Bože, nemáš rád podlost,
nikdo zlý u tebe nesmí být.
6 Před tvýma očima neobstojí zpupní,
v nenávisti máš všechny zlosyny.
7 Vniveč obracíš všechny lháře –
vrahy a podvodníky si Hospodin oškliví!
8 Já ale díky tvé veliké lásce
do tvého domu vejít smím,
abych se klaněl v posvátné úctě
před tebou ve tvém svatém chrámě.
9 Kvůli mým nepřátelům, Hospodine,
ve své spravedlnosti mě veď,
svou cestu přede mnou prosím urovnej!
10 Vždyť v jejich ústech není upřímnosti,
jejich nitro je plné záhuby,
zející hrob je hrdlo jejich,
nástroje klamu jejich jazyky.
11 Odsuď je, Bože,
na svoje plány ať doplatí!
Zavrhni je, že mají tolik vin –
vždyť proti tobě povstali!
12 Doufající v tebe však budou šťastní,
ti všichni budou jásat navěky.
Ty, kdo milují tvé jméno, prosím přikryj,
ať se před tebou mohou veselit!
13 Ty přece, Hospodine, žehnáš spravedlivému,
svou přízní jej obklopuješ jako pancířem.
21 Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.
22 Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.
23 Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.
24 Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.
25 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.
26 Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.
27 Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.
28 Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.
29 Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.
30 Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.
31 Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.
32 Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.
33 Člověk si může házet losem do klína,
všechno rozhodování je však od Hospodina.
Co člověka špiní
15 Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. 2 „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“
3 „A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. 4 „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ [a] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ [b] 5 Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ 6 ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. 7 Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:
8 ‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
9 Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“ [c]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.