Revised Common Lectionary (Complementary)
9 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.
Žalm Davidův. [a]
2 Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3 Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7 Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8 Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9 Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10 Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11 Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12 Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13 Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14 Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
Koně v myrtoví
7 Čtyřiadvacátého dne jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebat, ve druhém roce Dareiovy vlády [a] dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo.
8 V noci jsem měl vidění – hle, jakýsi jezdec na rudém koni! Stál mezi myrtami v hluboké rokli a za ním koně rudí, zlataví a bílí.
9 „Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se.
„Ukážu ti, co to znamená,“ odpověděl mi anděl, který se mnou mluvil.
10 „To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí,“ řekl onen muž stojící v myrtoví.
11 Ti pak Hospodinovu andělu stojícímu v myrtoví hlásili: „Prošli jsme zemí a hle – celá zem žije v klidu a pokoji.“
12 Nato Hospodinův anděl zvolal: „Hospodine zástupů, kdy už se konečně slituješ nad Jeruzalémem a judskými městy? Vždyť už se na ně hněváš sedmdesát let!“ 13 A Hospodin andělu mluvícímu se mnou odpověděl laskavými slovy plnými útěchy.
14 Anděl mluvící se mnou mi tedy řekl: „Volej – Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion velikou horlivostí 15 a hrozně se hněvám na ty sebejisté národy. Když jsem se jen trochu rozzlobil, oni to neštěstí ještě zhoršili. 16 A proto tak praví Hospodin: Vrátím se k Jeruzalému s milosrdenstvím. Můj chrám v něm bude znovu vystavěn, praví Hospodin zástupů, a měřicí šňůra změří Jeruzalém.
17 Volej dál – Tak praví Hospodin zástupů: Má města budou znovu přetékat vším dobrým. Hospodin znovu potěší Sion a znovu vyvolí Jeruzalém.“
Bůh nikomu nestraní
2 Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! 2 Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3 Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4 Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?
5 Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6 On „odplatí každému podle jeho skutků“ [a] – 7 těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8 těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9 Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10 Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh totiž nestraní nikomu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.