Revised Common Lectionary (Complementary)
21 Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22 Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23 Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24 Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25 Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30 Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31 Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!
Dějiny vzpoury
20 Desátého dne pátého měsíce sedmého roku [a] se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.
2 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 3 „Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!
4 Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. 5 Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. 6 V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. 7 Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.
8 Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. 9 Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. 10 Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. 11 Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). [b] 12 Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. [c]
13 Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. 14 Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 15 Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, 16 protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. 17 Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval.
Nebuďte zatvrzelí
7 Proto, jak říká Duch svatý:
„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
8 nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře,
v den pokušení na poušti.
9 Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli –
co umím, viděli po čtyřicet let!
10 Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl:
Srdce těch lidí jen stále bloudí,
mé cesty vůbec neznají.
11 Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [a]
12 Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. 13 Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. 14 Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce. 15 Jak říká:
„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“ [b]
16 Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta? 17 Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti? 18 A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.
Vejděme do odpočinku
4 Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. 2 I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. [c] 3 Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl:
„Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [d]
Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. 4 Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ [e] 5 a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ [f]
6 Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli. 7 Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno):
„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí.“ [g]
8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni. 9 Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. 11 Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.