Revised Common Lectionary (Complementary)
12 Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13 Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15 Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16 Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17 Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19 aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20 Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21 On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22 Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!
Ničemové užívají života
21 Job na to řekl:
2 „Dobře poslouchejte, co tu vypovím –
můžete mě utěšit právě tím.
3 Vydržte, když teď budu mluvit já,
potom se zase smíte posmívat.
4 Copak si stěžuji na člověka?
Ztrácím trpělivost jenom tak?
5 Pohleďte na mě a zděste se,
ruku na ústa si položte!
6 Vždyť i já, když na to pomyslím,
celý se třesu zděšením.
7 Jak to, že ničemové užívají života?
Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
8 Jejich potomkům se daří kolem nich,
své ratolesti mají na očích.
9 V jejich domech je pokoj bez obav,
Boží hůl na ně nijak nepadá.
10 Jejich býk je plodný, nikdy neselže,
jejich kráva rodí, o tele nepřijde.
11 Jejich mladí mají volnost jako beránci,
jejich maličcí kolem skotačí.
12 Zpívají při hře tamburíny a citery,
za zvuku píšťaly se veselí.
13 Ve štěstí tráví svoje dny,
do hrobu odcházejí v pokoji.
14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být!
O tvých cestách nechceme vědět nic!
15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili?
K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘
16 (Oni však to své štěstí v moci nemají.
Myšlenky ničemů mě míjejí!)
Izrael – Boží vyvolený
9 Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, 2 že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. 3 Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4 Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou otcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.
6 Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7 Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ [a] 8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9 Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ [b]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.