Revised Common Lectionary (Complementary)
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [a] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17 Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
Menaše, král judský
33 Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. 2 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a řídil se ohavnými zvyklostmi národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.
3 Znovu vystavěl obětní výšiny, které zbořil jeho otec Ezechiáš. Postavil také oltáře baalům a vztyčil Ašeřiny kůly. Klaněl se všem nebeským zástupům a sloužil jim. 4 Nastavěl oltáře v Hospodinově chrámu, o kterém Hospodin prohlásil: „Mé jméno bude v Jeruzalémě navěky.“ [a] 5 Na obou nádvořích Hospodinova chrámu nastavěl oltáře všem nebeským zástupům.
6 Dokonce prováděl vlastní syny ohněm v údolí Ben-hinom. Věštil, čaroval, kouzlil, zabýval se jasnovidectvím a vyvolával mrtvé. Napáchal v Hospodinových očích spoustu zla a popouzel ho k hněvu. 7 Nechal vyrobit modlářskou sochu a vztyčil ji v Božím chrámu, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: „V tomto domě, v Jeruzalémě, dám navždy spočinout svému jménu. 8 Bude-li Izrael pečlivě dodržovat všechna přikázání, Zákon, ustanovení a předpisy, jež jsem jim vydal skrze Mojžíše, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich otcům.“ [b] 9 Menaše ale Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, aby prováděli ještě horší věci než národy, které Hospodin před syny Izraele vyhubil.
10 Hospodin k Menašemu a jeho lidu mluvil, ale oni si ho nevšímali. 11 Proto na ně Hospodin přivedl armádu asyrského krále, jejíž velitelé Menašeho zajali. Vrazili mu do nosu hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylonu. 12 Tam pak ve své úzkosti prosil Hospodina, svého Boha, o milost. Velice se pokořil před Bohem svých otců 13 a modlil se k němu, takže se Hospodin nechal pohnout a vyslyšel jeho prosbu. Přivedl ho zpátky do Jeruzaléma a nechal ho znovu kralovat. Tak Menaše poznal, že jen Hospodin je Bůh.
14 Poté obnovil vnější hradbu Města Davidova západně od pramene Gíchon podél potoka až ke vchodu do Rybné brány a kolem Ofelu. Také ji o hodně zvýšil. Po všech opevněných městech v Judsku rozmístil vojenské velitele. 15 Z Hospodinova chrámu odstranil cizí bohy a sochy. Všechny oltáře, které předtím nastavěl na Chrámové hoře v Jeruzalémě, vyházel na skládku za městem. 16 Opravil Hospodinův oltář a obětoval na něm pokojné a děkovné oběti a vyzval Judu, ať slouží Hospodinu, Bohu Izraele. 17 Lid ovšem nadále obětoval na výšinách, i když pouze Hospodinu, svému Bohu.
Co je víra
11 Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. 2 Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.
3 Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.
4 Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.
5 Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ [a] Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence 6 a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.
7 Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.