Revised Common Lectionary (Complementary)
51 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův. 2 Poté, co za ním přišel prorok Nátan kvůli jeho poměru s Batšebou. [a]
3 Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky,
v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky.
4 Důkladně omyj mě od mého provinění,
od mého hříchu mě očisti!
5 Uznávám všechny své zločiny,
svůj hřích mám stále na mysli.
6 Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil,
před tvýma očima jsem se zla dopustil!
Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý,
oprávněn jsi mě odsoudit!
7 Vždyť nesu vinu už od narození,
hříšný jsem od svého početí.
8 Ty však jsi od počátku toužil po věrnosti,
už v lůně matky učils mě moudrosti.
9 Yzopem očisti mě a budu zas čistý,
omyj mě a budu bělejší než sníh!
10 Dej mi zas uslyšet radost a veselí,
mé údy zlámal jsi – kéž znovu tancují!
11 Od mého hříchu kéž svou tvář odvrátíš,
všechny mé viny kéž odstraníš!
12 Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha stálosti.
13 Nevyháněj mě ze své přítomnosti,
svého svatého Ducha neber mi!
14 Navrať mi radost ze své spásy,
ušlechtilým duchem mě posilni.
15 Tvým cestám pak budu provinilce učit,
aby se hříšníci k tobě vraceli.
16 Smrtelné viny zbav mě, Bože, Bože mé spásy,
ať jazyk můj zpívá o tvé spravedlnosti!
17 Pane můj, otevři mé rty,
ať má ústa zvěstují tvé chvály!
18 V oběti neměl bys zalíbení, kdybych ti ji dal,
moje zápaly bys nepřijal.
19 Kajícný duch je Bohu nad oběti –
nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.
20 Ve své dobrotě smiluj se nad Sionem,
zdi Jeruzaléma znovu vystavěj!
21 Tehdy si zalíbíš oběti spravedlnosti –
zápalné oběti bez vady,
tehdy se znovu budou obětovat býci
na tvém oltáři.
Půst, který se líbí mně
58 Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
2 Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!
3 Říkají: „Proč se postíme, [a]
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“
Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
4 Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
5 To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?
6 Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
7 Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?
8 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!
Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
10 hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
11 Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.
12 Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.
Nejmenší jsou největší
18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2 Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3 se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4 Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5 Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.
6 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. 7 Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.