Revised Common Lectionary (Complementary)
Strašlivé vojsko
2 Ať na Sionu troubí polnice,
na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou,
neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se
2 temný a chmurný den,
den zahalený soumrakem!
Jako se úsvit rozlévá po horách,
blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla
a navěky už nebude žádná podobná:
Roztrhněte svá srdce
12 A proto ještě teď, praví Hospodin,
vraťte se ke mně celým srdcem svým,
s postem, pláčem a truchlením!
13 Roztrhněte svá srdce,
a ne pláště své,
k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;
je přece milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý
a který od zla upouští. [a]
14 Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,
a požehnání nám zanechá,
aby zas byly moučné oběti a úlitby
pro Hospodina, vašeho Boha.
15 Ať na Sionu troubí polnice,
vyhlaste půst,
všechny svolejte!
16 Shromážděte lid,
posvěťte shromáždění,
sezvěte starce,
shromážděte děti
i malé kojence.
Ženich ať vyjde z ložnice
a nevěsta ze svého pokoje.
17 Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,
plačte mezi síní a oltářem!
Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej posměchu své dědictví,
ať nejsou pořekadlem pro pohany! [b]
Proč se má říkat mezi národy:
‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“
Půst, který se líbí mně
58 Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
2 Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!
3 Říkají: „Proč se postíme, [a]
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“
Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
4 Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
5 To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?
6 Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
7 Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?
8 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!
Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
10 hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
11 Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.
12 Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.
51 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův. 2 Poté, co za ním přišel prorok Nátan kvůli jeho poměru s Batšebou. [a]
3 Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky,
v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky.
4 Důkladně omyj mě od mého provinění,
od mého hříchu mě očisti!
5 Uznávám všechny své zločiny,
svůj hřích mám stále na mysli.
6 Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil,
před tvýma očima jsem se zla dopustil!
Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý,
oprávněn jsi mě odsoudit!
7 Vždyť nesu vinu už od narození,
hříšný jsem od svého početí.
8 Ty však jsi od počátku toužil po věrnosti,
už v lůně matky učils mě moudrosti.
9 Yzopem očisti mě a budu zas čistý,
omyj mě a budu bělejší než sníh!
10 Dej mi zas uslyšet radost a veselí,
mé údy zlámal jsi – kéž znovu tancují!
11 Od mého hříchu kéž svou tvář odvrátíš,
všechny mé viny kéž odstraníš!
12 Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha stálosti.
13 Nevyháněj mě ze své přítomnosti,
svého svatého Ducha neber mi!
14 Navrať mi radost ze své spásy,
ušlechtilým duchem mě posilni.
15 Tvým cestám pak budu provinilce učit,
aby se hříšníci k tobě vraceli.
16 Smrtelné viny zbav mě, Bože, Bože mé spásy,
ať jazyk můj zpívá o tvé spravedlnosti!
17 Pane můj, otevři mé rty,
ať má ústa zvěstují tvé chvály!
20 Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. 21 On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
6 Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. 2 Říká přece:
„V čas milosti jsem tě vyslyšel,
v den spásy jsem ti pomohl.“ [a]
Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!
Srdce dokořán
3 Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout. 4 Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech, 5 v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních, 6 v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce, 7 ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo, 8 se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní, 9 jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající, 10 jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.
Skrytá zbožnost
6 „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. 2 Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 3 Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. 4 Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
5 Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 6 Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
16 A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 17 Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, 18 aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“
Bůh, nebo mamon?
19 „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. 20 Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. 21 Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.