Revised Common Lectionary (Complementary)
Mem
97 Jak velmi tvůj Zákon miluji –
celý den o něm přemýšlím!
98 Tvé přikázání stále se mnou je,
moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
99 Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti,
protože přemýšlím o tvých svědectvích.
100 Rozumnější jsem dokonce nad starce,
neboť se držím tvých pravidel.
101 Od každé zlé cesty své kroky zdržuji,
abych se řídil slovem tvým.
102 Od tvých pokynů neodvracím se,
vždyť ty sám jsi můj učitel.
103 Jak sladce mi chutnají tvé výroky –
sladší než med jsou ústům mým!
104 Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil,
a proto nenávidím každou cestu lži.
Kajícná modlitba
9 Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce [a] se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou. 2 Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků. 3 Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. 4 Na levitských stupních stál Ješua, Binui, [b] Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.
5 Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:
Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, [c] od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené. 6 Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!
7 Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham. 8 Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.
9 Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. 10 Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. 11 Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! 12 Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.
13 Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. 14 Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. 15 Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.
Pán nikomu nestraní
21 Z úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým.
22 Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. 23 Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. 24 Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům.
25 Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, 26 aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, 27 aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. 28 Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. 29 Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. 30 Jsme přece údy jeho těla. 31 „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ [a] 32 Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. 33 Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.
6 Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu [b] – tak je to správné. 2 „Cti svého otce i matku,“ to je první přikázání se zaslíbením: 3 „aby se ti vedlo dobře a abys žil dlouho na zemi.“ [c]
4 Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení.
5 Služebníci, poslouchejte své pozemské pány s posvátnou úctou, s upřímným srdcem, jako Krista. 6 Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi služebníci konejte Boží vůli celou duší. 7 Služte s ochotnou myslí jako Pánu, a ne lidem. 8 Vězte, že cokoli kdo učinil dobrého, za to dostane odplatu od Pána, ať už byl otrok nebo svobodný.
9 Vy, páni, se k nim chovejte také tak. Zanechte výhrůžek – víte přece, že jak oni, tak i vy máte Pána v nebesích a ten nestraní nikomu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.