Revised Common Lectionary (Complementary)
4 a sám pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic lepší než moji otcové.“ 5 Pak si pod tím jalovcem lehl a usnul.
Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ 6 Rozhlédl se tedy a hle – u hlavy má chlebové placky a džbán vody. Najedl se, napil a znovu ulehl.
7 Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu. „Máš před sebou dlouhou cestu.“ 8 Vstal tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Oréb.
34 Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, [a] a když jím byl vyhnán, odešel. [b]
2 Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
3 Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
4 Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!
5 Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
6 Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
7 Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
8 Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.
25 Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ [a] – jsme přece údy téhož těla! 26 „Hněváte-li se, nehřešte;“ [b] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. 27 Nedávejte místo ďáblu. 28 Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. 29 Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. 30 Nezarmucujte svatého Božího Ducha, [c] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. 31 Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.
32 Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.
Děti světla
5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem 2 a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu.
35 Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.
41 Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ 42 Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43 „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. 45 V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ [a] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.
47 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.