Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
117 Chvalte Hospodina, všechny národy,
pojďte ho všichni lidé velebit!
2 Jeho láska k nám je tak veliká,
Hospodinova věrnost věky přetrvá!
Haleluja!
Tvé rány zhojím
30 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy. 3 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“
4 Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi. 5 Tak praví Hospodin:
„Slyšíme vyděšený křik –
čirá hrůza, žádný klid!
6 Rozhlédněte se a ptejte se:
Copak může muž rodit?
Proč tedy vidím všechny muže
s rukama na břiše jako rodičky,
s popelavými tvářemi?
7 Běda, bude to hrozný den
jako žádný jiný,
čas Jákobova soužení –
bude z něj ale zachráněn.
8 Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům, 9 ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.
10 Neboj se, můj služebníku, Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
11 Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,
já tě zachráním.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozprášil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“
12 Tak praví Hospodin:
„Tvá zranění se nehojí,
tvé rány bolí.
13 Není, kdo by tě obhájil,
není léku na tvé bolesti,
nikdo tě nedokáže uzdravit!
14 Všichni tví milenci na tebe zapomněli,
žádný z nich o tebe nestojí.
Ranil jsem tě jako nepřítel,
ztrestal tě jako surovec,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil.
15 Proč sténáš nad svým zraněním?
Tvou bolest nejde vyléčit.
To já jsem ti to způsobil,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil!
16 Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,
všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.
Ti, kdo tě plení, budou sami pleněni
a všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.
17 Ano, já obnovím tvé zdraví,
tvé rány zhojím, praví Hospodin,
neboť tě nazývali poběhlicí:
‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“
5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6 Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života.
7 Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Zářící město
9 Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší plných sedmi posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu.“
10 Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe 11 a zářící Boží slávou. Jasem se podobal nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako křišťál. 12 Měl mohutnou a vysokou hradbu s dvanácti branami, na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. 13 Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. 14 Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů.
15 Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou měřicí tyč, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. 16 (Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou tyčí a jeho délka, šířka i výška byly stejné – 12 000 honů. [a] 17 Potom změřil jeho hradbu: 144 loket [b] lidské míry, která je mírou anděla.
18 Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. 19 Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly. Ulice toho města byla ze zlata, čistého jako průhledné sklo.
22 V tom městě jsem ale neviděl žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. 23 To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. 24 Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu. 25 Jeho brány se ve dne nikdy nebudou zavírat, a noc tam nebude. 26 Přenesou do něj slávu a čest národů, 27 avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.