Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
Abakukova modlitba
3 Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.
2 Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst,
před tvým dílem stojím s úžasem. [a]
Oživ je, Hospodine, znovu po letech,
po všech těch letech je znovu zjev,
na slitování se v té vřavě rozpomeň!
3 Z Temanu přichází Bůh,
Svatý přichází z hory Paranu. [b] séla [c]
Jeho sláva halí nebesa,
země je plná jeho chval.
4 Jeho jas je jako svítání,
z jeho ruky září paprsky –
tam je zdroj jeho sil.
5 Před jeho tváří jde Rána morová,
v patách mu kráčí Nákaza!
6 Zastavil se a měří zem;
národy se chvějí pod jeho pohledem.
Odvěká pohoří se drolí na kusy,
věčná návrší se sklánějí –
jemu patří stezky věčnosti!
7 Kúšanské stany vidím v bolestech,
plachty Midiánu třesou se.
8 To se, Hospodine, zlobíš na řeky?
To míří na řeky tvé zuření?
To ses tak proti moři rozlítil,
že jsi na svých ořích vyrazil
a na svých vozech vítězných?
9 Třímáš svůj obnažený luk,
tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla
Rozdělil jsi zemi řekami,
10 hory tě zahlédly a už se svíjejí.
Už se valí vodní přívaly,
z hlubiny je slyšet hučení,
do výšky se vlny vzdouvají.
11 Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí,
před září tvých šípů utekly,
před blýskáním tvého kopí.
12 Ve svém rozhořčení kráčíš zemí,
ve svém hněvu šlapeš národy.
13 Vyšel jsi zachránit svůj lid,
svého pomazaného zachránit.
Vůdce zlého domu jsi rozdrtil,
obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla
14 Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy,
když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit,
když už se těšili, jak pohltí
ubožáky ve skrýších.
15 Se svými oři cváláš po moři,
až se mocné vody vzdouvaly.
16 Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji,
od toho zvuku se mi třesou rty.
Jako by mi kostižer vlezl do kostí
a nohy pode mnou poklesly.
Budu však čekat na den soužení,
jež stihne lid, který na nás útočí.
Odpadlíci od víry
5 I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán [a] sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil. 6 Právě tak to bylo s anděly, kteří nezůstali ve svém původním stavu, ale opustili své určené místo. Bůh je uvěznil ve věčných okovech, aby v nejhlubší tmě čekali na soud toho velikého dne. 7 Právě tak to bylo se Sodomou a Gomorou a s okolními městy, která se podobně jako tito oddala smilstvu a propadla zvrhlosti. Nyní slouží jako varování před trestem věčného ohně.
8 Stejně tak tito blouznivci przní své tělo, nedbají na Pánovu vládu a vysmívají se nebeským mocnostem. 9 Přitom ani archanděl Michael, když se s ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: „Ztrestej tě Hospodin!“ [b] 10 Tito se však vysmívají tomu, co neznají, a to, co znají pudově jako nerozumná zvířata, je vede do záhuby. 11 Běda jim! Vydali se Kainovou cestou, pro zisk propadli bludu jako Balaám, zahynuli ve vzpouře jako Korach!
12 Tito lidé hyzdí vaše hody lásky, kterých se bezostyšně účastní. Jsou to pastýři pečující sami o sebe, jsou to mraky bez vody unášené větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké mořské vlny chrlící své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jež navěky čeká jen černá tma.
14 V sedmé generaci od Adama o nich prorokoval Enoch, když řekl:
„Hle, Pán přichází
s nesčíslnými tisíci svých svatých,
15 aby soudil všechny lidi
a každého usvědčil
ze všech jejich bezbožných skutků,
které bezbožně páchali,
a kvůli všem tvrdým slovům,
která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili.“ [c]
16 To jsou ti reptáci a nespokojenci vedení vlastními choutkami, honosní mluvkové, ziskuchtiví pochlebovači!
Budujte na víře
17 Ale vy, milovaní, pamatujte, že to předpovídali apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. 18 Řekli vám, že v posledních časech se vyskytnou posměvači vedení svými bezbožnými choutkami. 19 To jsou ti rozvraceči, tělesní lidé bez Ducha.
20 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na své nejsvatější víře, modlete se v Duchu svatém, 21 uchovávejte se v Boží lásce a očekávejte, že vás milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista dovede k věčnému životu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.