Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
7 Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce. 8 „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. [a] Víckrát už je neušetřím.
9 Izákovy obětní výšiny budou zničeny,
z izraelských svatyní budou sutiny,
až s mečem povstanu
proti Jeroboámovu domu!“ [b]
Izrael bude vyhnán
10 Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést. 11 Amos totiž říká:
‚Jeroboám zahyne mečem!
Izrael bude vyhnán ze země!‘“
12 Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, [c] a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam. 13 V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“
14 Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky. 15 Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘ 16 Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš:
‚Neprorokuj o Izraeli,
o domu Izákovu neřečni!‘
17 Nuže, toto praví Hospodin:
Tvá žena bude smilnit ve městě
a tví synové i dcery padnou mečem.
Tvá země bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.
Izrael musí být jistojistě
ze své země vysídlen!“
82 Žalm Asafův.
Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:
2 „Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
3 Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
4 Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!
5 Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!
6 Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
7 Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“
8 Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!
1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus
2 svatým a věrným bratrům v Kristu, kteří jsou v Kolosách:
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce. [a]
Ovoce evangelia
3 Kdykoli se za vás modlíme, děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, 4 neboť jsme se doslechli o vaší víře v Krista Ježíše a o lásce, kterou máte ke všem svatým. 5 Obojí pramení z naděje, která je pro vás uložena v nebi, jak už jste slyšeli, když slovo pravdy, totiž evangelium, 6 přišlo k vám. To nese ovoce a rozrůstá se po celém světě a stejně tak je tomu u vás již ode dne, kdy jste je uslyšeli a opravdově poznali Boží milost.
7 Toto vše jste se dozvěděli od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, který je vůči vám věrný Kristův služebník 8 a který nám také pověděl o vaší lásce v Duchu.
9 Ode dne, kdy jsme o vás uslyšeli, proto nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle 10 a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, 11 byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí 12 děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. 13 On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, 14 v němž se nám [b] dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.
Kdo je můj bližní?
25 A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“
26 Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27 Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ [a] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ [b]
28 „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
29 On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. 31 Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 32 Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 33 Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34 Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. 35 Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
36 Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
37 „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.