Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
30 Žalm Davidův.
Píseň k posvěcení chrámu.
2 Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
3 Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
4 Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!
5 Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
6 Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!
7 Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
8 Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!
9 K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
10 Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?
11 Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
12 Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
13 Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!
Šunemitka a její syn
8 Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo. 9 Ta žena řekla svému manželovi: „Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec. 10 Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde.“
11 Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku 12 a svému mládenci Gehazimu řekl: „Zavolej tu Šunemitku.“ Ten ji zavolal, a když stanula před ním, 13 Elíša mládenci řekl: „Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?“
Ona mu však odpověděla: „Žiju si spokojeně mezi svými.“
14 „Co bych jen pro ni mohl udělat?“ ptal se potom Elíša.
„Vlastně nemá syna a její muž je starý,“ odpověděl Gehazi.
15 „Zavolej ji,“ řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích, 16 Elíša jí řekl: „Za rok touto dobou budeš chovat syna.“
„To ne, můj pane,“ zvolala. „Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!“
17 Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl.
14 Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 15 Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. 17 Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. 19 Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. 20 Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.
21 Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22 Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. 24 Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 25 Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.