Revised Common Lectionary (Semicontinuous)

Malomocný Náman

5 Náman byl vojevůdce aramejského krále. Byl to muž důležitý a velmi vážený v očích svého pána, neboť skrze něj Hospodin Aramejcům daroval vítězství. Tento udatný válečník ale onemocněl malomocenstvím. ^[a]

² Při jednom ze svých nájezdů na izraelské území si odtud Aramejci přivedli mladou dívku, která pak sloužila u Námanovy manželky. ³ Jednou řekla své paní: „Kdyby se tak můj pán dostal k prorokovi, který žije v Samaří. Ten by ho jistě malomocenství zbavil.“

⁴ Náman pak šel za svým pánem a vyprávěl mu, co ta dívka z izraelské země říkala. ⁵ „Vydej se na cestu!“ odpověděl aramejský král. „Já zatím pošlu list izraelskému králi.“ Náman se tedy vypravil na cestu. Vzal s sebou deset talentů ^[b] stříbra, šest tisíc šekelů ^[c] zlata a desatero slavnostních šatů. ⁶ Izraelskému králi doručil list tohoto znění: „Posílám ti tento list po svém služebníku Námanovi. Zbav ho malomocenství.“

⁷ Jakmile si izraelský král ten list přečetl, roztrhl své roucho a zvolal: „Copak jsem Bůh, který bere nebo dává život? Tak on mi vzkazuje, ať někoho zbavím malomocenství! Posuďte sami – zjevně si proti mně hledá záminku!“

⁸ Když Boží muž Elíša uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal mu: „Proč jsi roztrhl své roucho? Pošli ho za mnou, ať pozná, že v Izraeli je prorok.“

⁹ Když pak Náman dorazil se svým vozem a spřežením a zastavil se u vchodu do Elíšova domu, ¹⁰ Elíša mu po svém poslu vzkázal: „Jdi a sedmkrát se omyj v Jordánu. Tak se tvé tělo uzdraví a budeš čistý.“

¹¹ Námana to tak popudilo, že šel pryč. „Myslel jsem, že ke mně aspoň vyjde ven!“ rozčiloval se. „Myslel jsem, že bude vzývat jméno svého Boha Hospodina a mávat rukou nad nemocným místem, aby malomocenství odehnal. ¹² Copak nejsou damašské řeky Amana a Parpar lepší než všechna voda v Izraeli? Copak jsem se nemohl umýt v nich, abych byl očištěn?“ S tím se otočil a rozčilen odjel.

¹³ Jeho služebníci ale přistoupili a řekli mu: „Otče, kdyby ti prorok uložil něco těžkého, neudělal bys to? Čím spíše tedy, když ti řekl: Omyj se, a budeš čistý.“ ¹⁴ A tak sestoupil a sedmkrát se ponořil v Jordánu, jak mu Boží muž řekl, a jeho tělo se uzdravilo – bylo čisté jako tělo malého chlapce!

30 Žalm Davidův.

Píseň k posvěcení chrámu.

Kristův zákon

6 Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. ² Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon. ³ Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. ⁴ Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. ⁵ Každý musí nést svůj vlastní náklad.

⁶ Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.

⁷ Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. ⁸ Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. ⁹ Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. ¹⁰ Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

¹¹ PODÍVEJTE SE, JAK VÁM VELKÝMI PÍSMENY PÍŠU SVOU VLASTNÍ RUKOU.

¹² Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž. ¹³ Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem. ¹⁴ Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. ¹⁵ To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. ¹⁶ Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.

Beránci mezi vlky

10 Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát ^[a] a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. ² Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. ³ Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. ⁴ Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

⁵ Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ ⁶ Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. ⁷ V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

⁸ V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. ⁹ Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘ ¹⁰ Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: ¹¹ ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘

¹⁶ Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

Vaše jména jsou v nebesích

¹⁷ Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“

¹⁸ Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. ²⁰ Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“