Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
63 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. [a]
2 Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3 Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
4 Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5 Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6 Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
7 Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8 Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
Vzpoura deseti zvědů
13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové.“
17 Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: „Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor 18 a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně? 19 Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná? 20 Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!“ (Byl totiž právě čas prvních hroznů.)
21 A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebo-chamátu. 22 Když vystoupili do Negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.) 23 Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky. 24 Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol, Údolí hroznu. 25 Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili.
26 Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země. 27 Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem [a] a toto je její ovoce. 28 Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy. 29 V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kananejci!“
30 Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: „Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!“
31 Muži, kteří šli s ním, ale řekli: „Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!“ 32 Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy! 33 Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!“
Vzpoura proti Hospodinu
14 V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc. 2 Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti! 3 Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ 4 Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
5 Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.
6 Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha 7 a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! [b] 8 Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. 9 Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“
Synové jsou svobodní
22 Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou. 23 Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni.
24 Jakmile přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně. [a] „Váš učitel neplatí daně?“ ptali se.
25 „Ale ano,“ odpověděl Petr.
Když pak přišel domů, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od vlastních synů, anebo od cizích?“
26 „Od cizích,“ odpověděl Petr.
„Synové jsou tedy svobodní!“ řekl mu Ježíš. 27 „Ale abychom je neurazili, jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. [b] Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.