Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
7 Kam bych byl unikl před duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
10 i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
12 tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!
23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!
21 Předvedu svou slávu mezi národy. Všechny národy uvidí, jak vykonám svůj soud a jak na ně položím svou ruku. 22 Od toho dne nadále bude dům Izraele vědět, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. 23 Tehdy národy poznají, že dům Izraele šel do vyhnanství za své viny. Protože mi byli nevěrní, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal je do rukou jejich nepřátel, aby všichni padli mečem. 24 Naložil jsem s nimi, jak si za svou nečistotu a za své hříchy zasloužili – skryl jsem svoji tvář před nimi.
25 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Teď už přivedu Jákoba ze zajetí! Nad celým domem Izraele se slituji a pro své svaté jméno se rozhorlím. 26 Uvědomí si svou hanbu a všechnu tu nevěru, jíž se vůči mně dopouštěli, když ještě žili v bezpečí ve své zemi a nikdo je neděsil. 27 Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, prokážu na nich svou svatost před očima mnoha národů. 28 Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh – ačkoli jsem je vystěhoval mezi národy, znovu je shromáždím do vlasti a žádného z nich už nenechám ve vyhnanství. 29 Už před nimi nebudu skrývat svoji tvář, neboť na dům Izraele vyliji svého Ducha, [a] praví Panovník Hospodin.“
Boží přísaha
13 Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:
14 „Jistě ti nesmírně požehnám
a nesmírně tě rozmnožím.“ [a]
15 Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.
16 Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. 17 Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. 18 A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.
19 Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, 20 kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.