Revised Common Lectionary (Complementary)
95 Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí,
jásejme Skále naší záchrany!
2 Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností,
hlasitými žalmy ho pojďme oslavit!
3 Veliký Bůh je Hospodin přece,
veliký Král nad všemi bohy.
4 V jeho rukou jsou základy země,
jemu náleží horské vrcholy.
5 Patří mu moře, vždyť učinil je,
i souš jeho ruce stvořily!
6 Pojďte a klaňme se, před ním padněme,
Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!
7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase,
ovce, o které on sám pečuje.
Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
8 nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře,
jako v den pokušení tehdy na poušti,
9 když mě pokoušeli vaši otcové. [a]
Zkusili mě a viděli, co umím,
10 to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let,
až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce,
mé cesty vůbec neznají!“
11 Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
„Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“
Mým světlem je Hospodin
8 Nejásej, nepříteli, nade mnou –
i když jsem padl, povstanu!
I když teď sedím vprostřed tmy,
mým světlem je Hospodin.
9 Proti Hospodinu hřešil jsem,
a proto nesu jeho hněv,
dokud se mého sporu neujme
a neobhájí mě.
Vyvede mě znovu na světlo
a spatřím jeho spravedlnost.
10 Až to uvidí můj nepřítel,
hanba ho přikryje –
toho, který mi říkával:
„Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“
Na vlastní oči se podívám,
až ho jak bláto na ulicích rozdupou!
11 Bude to den obnovy tvých zdí,
den, kdy se tvé meze rozšíří;
12 den, kdy připutují až k vám
z Asýrie i z měst Egypta,
ze zemí od Egypta až po Eufrat,
od moře k moři a od hor k horám.
13 Země se však stane pustinou
kvůli svým obyvatelům;
to bude ovoce jejich skutků.
Kdo je jako ty?
14 Svou holí pas svůj lid,
stádo, jež je tvým dědictvím.
Ať žijí sami v zarostlé krajině,
uprostřed země podobné zahradě.
Ať se pasou v Bášanu i Gileádu
jako za dávných dnů!
15 „Jako tehdy, když jste opustili Egypt,
ukážu vám své zázraky.“
16 Ať se národy zastydí, až to uvidí,
ať jsou zbaveni vší odvahy!
Ať si ústa rukou přikryjí,
ať jim ohluchnou uši!
17 Ať lížou prach jako had,
jako nějaký zeměplaz!
Ať lezou s chvěním ze svých děr
k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem,
ať z tebe mají bázeň!
18 Kdo je Bůh jako ty?
Kdo odpouští viny a hřích promíjí
pozůstatku svého dědictví?
Nezůstáváš rozhněvaný navždycky,
neboť sis milosrdenství oblíbil.
19 Znovu se nad námi slituješ,
naše provinění pošlapeš,
všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!
20 Projevíš svou věrnost Jákobovi,
své milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi přísahal našim otcům
tehdy za starodávných dnů. [a]
26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.
Getsemane
27 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ [a] 28 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
29 „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“
30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
31 On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.