Revised Common Lectionary (Complementary)
147 Haleluja!
I.
Jak dobré je zpívat našemu Bohu žalm,
jak je to rozkošné – chvála je líbezná!
2 Hospodin Jeruzalém buduje,
shromažďuje rozehnaný Izrael.
3 Uzdravuje v srdci ztrápené
a ovazuje jejich zranění.
4 On sám určuje počet hvězd
a jménem volá každou z nich.
5 Náš Pán je veliký a nesmírně mocný,
jeho moudrost nelze vypočíst!
6 Hospodin podporuje ponížené,
ničemy ale k zemi shazuje.
7 Zpívejte Hospodinu s vděčností,
našemu Bohu hrajte na citery!
8 On halí nebe do oblak
a zemi deštěm zalévá,
aby tráva rostla na horách.
9 On dává zvířatům dostatek potravy,
i mladým krkavcům, když k němu volají.
10 On neobdivuje sílu koní,
ve svalech siláků nemá zalíbení.
11 Hospodinu se líbí ti, kdo jej ctí,
ti, kdo v jeho lásku doufají!
20 Žádnému národu to neučinil,
a proto nepoznali jeho pravidla.
Haleluja!
Modly se hroutí
46 Padl Bél, [a] Nabú [b] se hroutí,
zvířata vezou jejich sochy pryč;
břemeny, jež jste si nosili,
jsou obtížena k padnutí.
2 Hroutí se, spolu padají,
nemohou to břímě zachránit,
musejí odejít do zajetí.
3 Slyšte mě, dome Jákobův,
všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu,
vy, které hýčkám od lůna matky,
vy, které od narození nosím v náručí:
4 Až do stáří, až do šedin
já sám, to já vás podpořím;
já jsem vás učinil a já vás nosím,
já vás podpořím a zachráním.
5 Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Kdo je podle vás jako já?
S kým mě to chcete srovnávat?
Což se mi někdo podobá?
6 Lidé sypou zlato z měšce
a váží stříbro na váze –
najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal,
aby ho mohli v kleče uctívat.
7 Nosí ho na ramenou, tahají se s ním,
on potom stojí, kde ho postaví,
na svém místě stojí bez hnutí.
Když k němu volají, neodpoví jim,
nezachrání je z jejich soužení.
8 Vzpomeňte si na to a vzmužte se,
vy zrádci, zamyslete se!
9 Vzpomeňte na věci dávno minulé,
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
10 Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
11 Já zavolám od východu dravce, [c]
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním.
12 Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí,
od spravedlnosti tak vzdálení:
13 Svou spravedlnost jsem přiblížil,
není vzdálená,
neopozdí se spása má.
Já obdařím Sion spásou
a Izrael svou krásou.
9 Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10 Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.
11 On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12 O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“
13 Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14 Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.