Revised Common Lectionary (Complementary)
110 Žalm Davidův.
Hospodin řekl mému Pánu:
„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.“
2 Mocné žezlo tvé
Hospodin ze Sionu napřáhne:
„Vládni uprostřed svých nepřátel!“
3 Tvůj lid se dobrovolně nabídne,
až se tvá síla ukáže
ve svaté nádheře.
Jak rosa z lůna svítání
sejdou se k tobě tvoji mladíci.
4 Hospodin přísahal
a nebude litovat:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“
5 Pán bude po tvé pravici;
až přijde jeho hněv,
králové budou sraženi!
6 Až bude soudit národy,
všude nakupí mrtvoly –
srazí i hlavy velmocí!
7 Z potoka se cestou napije,
a proto hlavu pozvedne.
Moudrost na ulicích volá
20 Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:
22 „Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23 Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
25 všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.
26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
27 až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
28 Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.
29 Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
30 mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
31 proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!
32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
33 Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“
Pokorné zahrne milostí
4 Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou? 2 Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.
4 Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. 5 Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti? 6 Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece:
„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“ [a]
7 Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, 8 přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl. 9 Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. 10 Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.