Revised Common Lectionary (Complementary)
22 Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. 23 Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.
24 Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama 25 ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. 26 Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, 27 aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. 28 ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ [a] Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘ [b]
29 Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. 30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. 31 Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“
8 Našemu Bohu, národy, dobrořečte,
hlas jeho chvály nechte znít.
9 Vždyť naši duši zachoval při životě,
našim nohám nedal klopýtnout!
10 Ano, prověřil jsi nás, Bože,
tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.
11 Zavedl jsi nás do lovcovy sítě,
na naše bedra jsi vložil trápení.
12 Člověku nastavil jsi naše hlavy,
ohněm i vodou prošli jsme,
než jsi nás vyvedl ke svobodě.
II.
13 Do tvého domu vejdu s oběťmi zápalnými,
sliby, jež dal jsem, splním ti,
14 sliby, jež pronesl jsem svými rty,
sliby mých úst uprostřed soužení.
15 Zápaly přinesu ti ze zvířat vykrmených,
berany pro tebe v dým proměním,
býky i kozly ti jako oběť připravím! séla
16 Pojďte a slyšte, ctitelé Boží,
budu vám vyprávět, co pro mě udělal.
17 Volal jsem k němu z plna hrdla
a chválil ho svým jazykem.
18 Hanebnost kdybych si v srdci choval,
můj Pán by mě jistě neslyšel.
19 Bůh mě však vyslyšel
a popřál sluch mé modlitbě!
20 Bůh ať je požehnán –
mou prosbu neodmítl,
svou lásku mi neodňal!
Důvod vaší naděje
13 Kdo by vám ublížil, když budete horlivě konat dobro? 14 I kdybyste však měli pro spravedlnost trpět, blaze vám. „Nemějte strach z toho, čím vás straší, nenechte se tím vylekat.“ [a] 15 Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje. 16 Vždy ovšem s vlídností a úctou a s dobrým svědomím, aby se ti, kdo vás pomlouvají, zastyděli, že napadali váš poctivý život v Kristu. 17 Je-li však Boží vůlí, abyste trpěli, je lepší trpět za dobré činy nežli za zlé.
18 Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby vás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život. 19 Tehdy přišel kázat duchům v žaláři – 20 těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší. 21 Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista, 22 který odešel do nebe a je po Boží pravici, kde jsou mu poddáni andělé, vlády i moci.
Jiný Utěšitel
15 „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. 16 Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, 17 totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. 18 Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19 Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. 20 V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.