Revised Common Lectionary (Complementary)
8 Našemu Bohu, národy, dobrořečte,
hlas jeho chvály nechte znít.
9 Vždyť naši duši zachoval při životě,
našim nohám nedal klopýtnout!
10 Ano, prověřil jsi nás, Bože,
tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.
11 Zavedl jsi nás do lovcovy sítě,
na naše bedra jsi vložil trápení.
12 Člověku nastavil jsi naše hlavy,
ohněm i vodou prošli jsme,
než jsi nás vyvedl ke svobodě.
II.
13 Do tvého domu vejdu s oběťmi zápalnými,
sliby, jež dal jsem, splním ti,
14 sliby, jež pronesl jsem svými rty,
sliby mých úst uprostřed soužení.
15 Zápaly přinesu ti ze zvířat vykrmených,
berany pro tebe v dým proměním,
býky i kozly ti jako oběť připravím! séla
16 Pojďte a slyšte, ctitelé Boží,
budu vám vyprávět, co pro mě udělal.
17 Volal jsem k němu z plna hrdla
a chválil ho svým jazykem.
18 Hanebnost kdybych si v srdci choval,
můj Pán by mě jistě neslyšel.
19 Bůh mě však vyslyšel
a popřál sluch mé modlitbě!
20 Bůh ať je požehnán –
mou prosbu neodmítl,
svou lásku mi neodňal!
7 Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. 2 Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. 3 Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. 4 Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“
5 A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.
Potopa
6 Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. 7 Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 8 Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, 9 vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.
10 Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. 11 Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. 12 Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13 Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. 14 Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 15 přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. 16 Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
17 Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. 18 Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. 19 Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. 20 A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. [a]
21 Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. 22 Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. 23 Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.
24 Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.
13 Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty. 14 Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon 15 a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet, 16 až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. [a] Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun 17 a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál. 18 Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad. 19 Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu. 20 Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.
21 Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu. 22 Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život. 23 Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a 24 řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. [b] A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘ 25 Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno. 26 Musíme ale narazit na nějaký ostrov.“
27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země. 28 Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; [c] o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. [d] 29 Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den. 30 Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře, 31 ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!“ 32 Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.
33 Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte. 34 Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“ 35 Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst. 36 Všechny to povzbudilo a něco pojedli. 37 (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.) 38 Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.