Revised Common Lectionary (Complementary)
102 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.
I.
2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3 Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4 Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6 Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7 Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8 Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10 Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12 Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
II.
13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16 Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17 až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
Cesta mořem
17 Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: „Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta.“ 18 Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři.
Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku. 19 Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!“ [a]
20 Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště. 21 Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci. 22 Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil.
17 Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, 18 dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. 19 Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.
20 V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, 21 a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. 22 Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.
23 Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. 24 Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. 25 Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. 26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ 27 Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? 28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ [a] 29 Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.
30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ [b]
35 Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. 36 Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.
37 Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘ [c]
38 Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.
39 Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. 40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.