Revised Common Lectionary (Complementary)
123 Poutní píseň.
K tobě své oči obracím,
k tobě, jenž trůníš v nebesích!
2 Jako služebníci k svým pánům vzhlížejí,
jako služebnice vzhlíží ke své paní,
tak my k Hospodinu, našemu Bohu, vzhlížíme:
Kéž už se nad námi smiluje!
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se,
už jsme přesyceni posměchem!
4 Už jsme přesyceni nadmíru
urážkami těch, kdo žijí v poklidu,
a posměchem těch nadutců!
Ničemové užívají života
21 Job na to řekl:
17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘? [a]
Přichází na ně pohroma?
Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?
18 Bývají jako sláma ve větru,
jako plevy, jež vichr odnesl?
19 Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘ [b]
– Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!
20 Ať vidí svou zkázu vlastníma očima,
hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
21 Bude mu snad potom záležet na rodině,
až jeho měsíce dojdou do konce?
22 Chce tu snad někdo Boha poučit?
On přece soudí všechno na nebi!
23 Jeden umírá v plné síle,
v klidu a zcela spokojen,
24 stehna obalená tukem
a kosti morkem nasáklé.
25 Jiný zas umírá plný hořkosti,
aniž kdy okusil, co je blahobyt.
26 Do prachu však ulehnou jeden jak druhý,
oba dva stejně přikryjí červi.
27 Víte, já znám ty vaše myšlenky –
hledáte způsoby, jak mi ublížit.
28 Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce?
Stanům darebáků kde konec je?‘ [c]
29 – To jste se nikdy neptali pocestných?
Nepřijímáte jejich svědectví?
30 Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen,
v den rozhněvání vyvázne.
31 Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí?
Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?
32 Ještě mu pohřeb vystrojí,
nad jeho hrobem budou bdít.
33 Lehká mu bude země pohřební,
vždyť za ním kráčí celé procesí
a předcházejí ho nesčetní.
34 Jak mě chcete těšit těmi nesmysly?
Vaše odpovědi jsou samé lži!“
1 Já starší
píšu vyvolené paní i jejím dětem, které miluji v pravdě (a nejen já, ale všichni, kteří poznali pravdu), 2 kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky:
3 Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Otcova Syna, ať je s námi v pravdě a lásce.
Pravda a blud
4 Udělalo mi nesmírnou radost, když jsem zjistil, jak některé z tvých dětí žijí v pravdě, podle přikázání, které jsme dostali od Otce.
5 Prosím tě tedy, paní, ne jako bych ti psal nové přikázání, ale jen to, které jsme měli od počátku: Milujme jedni druhé. 6 V tom je láska, abychom žili podle jeho přikázání. To přikázání jste slyšeli od počátku, a tak podle něj žijte.
7 Do světa totiž vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist. 8 Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. 9 Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. 10 Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. 11 Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.
12 Napsal bych vám ještě mnohem více, ale nechci to svěřit papíru a inkoustu. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla dokonalá.
13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.