Revised Common Lectionary (Complementary)
32 Poučný žalm Davidův.
Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny
a jehož hříchy jsou přikryty.
2 Blaze člověku, jemuž Hospodin
nepočítá provinění
a jehož duch je beze lsti!
3 Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
4 Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5 Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
6 Ať k tobě modlí se každý věrný,
dokud je čas tě naleznout;
potom k nim nedosáhnou ani
přívaly mocných vod.
7 Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš,
vítězným jásotem mě obklopíš! séla
8 Oběť darebáků se Hospodinu hnusí,
zalíbení má v modlitbě poctivých.
9 Cesta darebáka se Hospodinu hnusí,
stoupence spravedlnosti miluje.
10 Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku;
kdo nesnese domluvy, ten umírá.
11 Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby –
do srdce člověka tím spíš!
24 Rozumné vede vzhůru cesta života,
aby unikli peklu v hlubinách.
25 Hospodin strhne dům pyšných,
mezníky vdovy ale upevní.
26 Zlé úmysly se Hospodinu hnusí,
za čistá považuje slova laskavá.
27 Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří,
kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.
28 Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi,
ústa darebáků chrlí hanebnost.
29 Darebákům je Hospodin velmi vzdálen,
modlitbu spravedlivých ale vyslyší.
30 Zářivý pohled rozveselí srdce,
dobrá novina až do morku osvěží.
31 Kdo zdravým domluvám otvírá uši,
ten bude bydlet mezi moudrými.
32 Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší,
kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.
33 Školou moudrosti je úcta k Hospodinu;
slávu předchází pokora.
1 Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus
církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku: [a]
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Utrpení a potěšení
3 Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! 4 V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. 5 Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.
6 Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my). 7 Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.
8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; 9 v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé 10 a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, 11 když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.