Revised Common Lectionary (Complementary)
3 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. [a]
2 Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel,
kolik jich povstává proti mně!
3 Kolik jich říká o mém životě:
„Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla [b]
4 Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít,
ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš.
5 K Hospodinu jsem volal ze všech sil,
ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla
6 Uléhám ke spánku, vstanu zas –
Hospodin sám mě podpírá!
7 Z tisícihlavých šiků nemám strach,
i když mě svírají ze všech stran.
8 Povstaň, Hospodine!
Zachraň mě, Bože můj!
Rozbij čelisti všech mých nepřátel,
zvyrážej zuby ničemů!
9 Hospodinovo je vítězství,
na tvém lidu tvé požehnání. séla
Já konám
5 „Jen se rozhlédněte po národech,
užasněte a divte se!
Já konám dílo ve vašich dnech,
o kterém neuvěříte,
i kdyby vám to někdo vyprávěl.
6 Hle – probouzím Babyloňany,
národ krutý a prchlivý,
který se rozejde širou zemí,
aby obsadil území, jež jim nepatří.
7 Jsou strašliví a úděsní,
právo a čest sami si určují.
8 Jejich koně jsou rychlejší než leopard,
divočejší než vlci zvečera.
Jejich jízda uhání střemhlav,
jejich jezdci se ženou zdaleka,
letí jak orel, jako když kořist napadá.
9 Každý přichází páchat násilí,
kupředu míří každý z nich,
zajatců jak písku sbírají.
10 Králům se jen vysmívají,
k smíchu jsou jim vladaři.
Každé pevnosti se smějí,
navrší násep a dobudou ji.
11 Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč –
kdo má svou sílu za boha, se provinil!“
Jak můžeš přihlížet?
12 Copak tu nejsi, Hospodine, od věků?
Ty neumíráš, [a] svatý Bože můj.
Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud,
poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.
13 Ty máš však čisté oči,
nemůžeš přihlížet trápení
a dívat se na neštěstí.
Proč tedy snášíš proradníky?
Proč mlčíš, když darebák
požírá spravedlivějšího, než je sám?
14 Učinil jsi lidi jak ryby v moři,
jak drobnou havěť bez vůdce?
15 Nepřátelé ale všechny loví udicí,
tahají čeřenem, chytají do sítí.
Proto se radují a jásají,
16 proto své síti obětují
a svému čeřeni pálí oběti.
Vždyť si díky nim užívají do sytosti
ty nejvydatnější pokrmy.
17 To budou pořád vyprazdňovat svou síť
a bez lítosti vraždit národy?
Zkoušky a pokušení
2 Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. 3 Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. 4 Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.
5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! 6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – 8 člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.
9 Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení 10 a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. 11 Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.