Beginning
24 K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
2 V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.
3 Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
4 Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.
5 Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.
7 Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.
8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
9 Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.
10 Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.
11 Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!
13 Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!
15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16 Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.
17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.
19 Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
20 Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!
21 Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
22 Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?
Další slova mudrců
23 Zde jsou další slova mudrců:
Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
24 Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
25 Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.
26 Upřímná odpověď –
na rty polibek.
27 Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.
28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“
30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31 všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!
Další Šalomounova přísloví
25 Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:
2 Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
3 Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.
4 Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
5 Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.
6 Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
7 Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.
I když něco spatříš na vlastní oči,
8 nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?
9 Spor se svým bližním když vyřizuješ,
neodhaluj cizí tajemství.
10 Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!
11 Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
12 Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.
13 Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!
14 Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!
15 Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.
16 Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.
17 Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.
18 Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.
19 Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.
20 Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.
21 Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
22 Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.
23 Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.
24 Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.
25 Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.
26 Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.
27 Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.
28 Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.
26 Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.
2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.
3 Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.
4 Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.
5 Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.
6 Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.
7 Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.
8 Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.
9 Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.
10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.
11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.
12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!
13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“
14 Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.
15 Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.
16 Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.
17 Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.
18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19 takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
20 Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.
21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.
22 Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.
23 Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.
24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!
26 I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.
27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.
28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.