Beginning
120 Poutní píseň.
K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
2 Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!
3 Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
4 Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!
5 Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
6 Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
7 Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!
121 Poutní píseň.
K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
2 Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!
3 On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
4 Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!
5 Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
6 Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.
7 Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
8 Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!
122 Davidova poutní píseň.
Raduji se, když slýchávám:
„Pojďme do domu Hospodinova!“
2 Naše nohy se brzy postaví,
Jeruzaléme, v branách tvých!
3 Jeruzalém je město výstavné,
v jediný celek semknuté.
4 Do něho stoupají rodiny,
rodiny Hospodinovy,
aby oslavily jméno Hospodin,
jak je v Izraeli svědectvím.
5 Zde přece zasedá soudní dvůr,
zde zasedá dům Davidův!
6 Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!
7 Pokoj ať vládne ve tvých zdech,
v tvých palácích ať je bezpečně!“
8 Pro svoje bratry a své přátele
za tvůj pokoj chci modlit se.
9 Pro dům Hospodina, našeho Boha,
chci o tvé dobro usilovat!
123 Poutní píseň.
K tobě své oči obracím,
k tobě, jenž trůníš v nebesích!
2 Jako služebníci k svým pánům vzhlížejí,
jako služebnice vzhlíží ke své paní,
tak my k Hospodinu, našemu Bohu, vzhlížíme:
Kéž už se nad námi smiluje!
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se,
už jsme přesyceni posměchem!
4 Už jsme přesyceni nadmíru
urážkami těch, kdo žijí v poklidu,
a posměchem těch nadutců!
124 Davidova poutní píseň.
Kdyby s námi nebyl Hospodin –
jen řekni, Izraeli:
2 Kdyby s námi nebyl Hospodin
tenkrát, když nás lidé napadli,
3 tehdy by nás byli zaživa spolykali
ve svém zuřivém běsnění.
4 Tehdy by nás byly vody odplavily,
naše životy proud by pohltil.
5 Tehdy by nás byly pohltily vody
v onom vzedmutí.
6 Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal
jejich tesákům napospas!
7 Jak ptáče unikli jsme z pasti ptáčníka,
my jsme unikli, léčka selhala!
8 Naše pomoc je ve jménu Hospodin –
nebe i zemi on sám učinil!
125 Poutní píseň.
Ti, kdo v Hospodina doufají,
hoře Sionu jsou podobní,
která nezakolísá, stojí navěky!
2 Kolem Jeruzaléma jsou hory,
kolem svého lidu je Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
3 Jistěže nezůstane žezlo zlých
nad spravedlivých dědictvím,
aby spravedliví ruce nevztáhli
k páchání špatnosti.
4 K dobrým se, Hospodine, dobře zachovej,
k těm, kteří mají srdce upřímné.
5 Ty, kdo se obracejí k cestám klikatým,
takové Hospodin zapudí se zločinci!
Pokoj Izraeli!
126 Poutní píseň.
Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
2 Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
3 Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.
4 Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
5 Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
6 Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby své snopy shromáždil.
127 Šalomounova poutní píseň.
Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
2 Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!
3 Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
4 Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
5 Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!
128 Poutní píseň.
Blaze každému, kdo Hospodina ctí,
tomu, kdo kráčí jeho cestami!
2 Prací svých rukou se jistě uživíš,
blažený budeš a úspěšný.
3 Tvá manželka jak réva plodící
v srdci tvého domu,
tvé děti jak olivové proutky
kolem tvého stolu!
4 Hle – takové požehnání bude mít
muž, který Hospodina ctí!
5 Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
zdar Jeruzaléma kéž uvidíš
po všechny dny, kdy budeš žít.
6 Kéž uvidíš i děti dětí svých!
Pokoj Izraeli!
129 Poutní píseň.
Tolik mě týrali už od dětství –
jen řekni, Izraeli:
2 Tolik mě týrali už od dětství,
nikdy mě ale nezmohli!
3 Přes moje záda oráči orali
dlouhými brázdami.
4 Spravedlivý je však Hospodin –
přesekal provazy lidí zlých!
5 Ať musí s hanbou táhnout pryč
všichni, kdo k Sionu mají nenávist!
6 Ať jsou jak tráva na střechách,
co dřív, než vzroste, usychá!
7 Ženci se jí ani nedotknou,
vazači snopů ji do náruče nevezmou.
8 Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:
„Hospodin vám své požehnání dej!
V Hospodinově jménu vám žehnáme!“
130 Poutní píseň.
Z hlubin, Hospodine, volám tě,
2 Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!
3 Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
4 Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!
5 Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
6 Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!
7 V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
8 On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!
131 Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2 Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3 V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!
132 Poutní píseň.
Pamatuj, Hospodine, na Davida
i na všechno, co podstoupil –
2 na to, co Hospodinu přísahal,
když Mocnému Jákobovu složil slib:
3 „Jistěže nevejdu do svého domu,
na svoje lůžko nelehnu,
4 svým očím nedovolím usnout,
svým víčkům nedám poklesnout,
5 dokud nenajdu domov Hospodinu,
příbytek Jákobovu Mocnému.“
6 O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli,
nalezli jsme ji v kraji Jearim. [a]
7 K jeho příbytku pojďme již,
klaňme se u jeho podnoží!
8 „Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí,
společně s Truhlou síly tvé!
9 Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni,
tvoji věrní ať jásají!
10 Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“ [b]
11 Hospodin Davidovi věrně přísahal
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“ [c]
13 Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
15 Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
16 jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
17 Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
18 Jeho nepřátele obléknu v hanbu,
na jeho hlavě však zazáří koruna.“ [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.