Beginning
Elíša
Baal-zebub
1 Po Achabově smrti se Moáb vzbouřil proti Izraeli.
2 Achaziáš v Samaří propadl mříží své střešní terasy a zranil se. Vyslal posly a řekl jim: „Jděte se vyptat Baal-zebuba, božstva Ekronu, jestli se z toho uzdravím.“
3 Hospodinův anděl ale promluvil k Eliášovi Tišbejskému: „Vstaň, vyjdi poslům samařského krále naproti a řekni jim: ‚Copak už není Bůh v Izraeli, že se jdete vyptávat Baal-zebuba, božstva Ekronu? 4 Nuže, toto praví Hospodin: Nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!‘“ Pak Eliáš odešel.
5 Když se poslové vrátili zpět, král se jich ptal: „Proč jste se vrátili?“
6 „Vyšel nám naproti jeden muž,“ odpověděli, „a řekl nám: ‚Vraťte se ke králi, který vás poslal, a vyřiďte mu: Tak praví Hospodin: Copak už není Bůh v Izraeli, že se necháváš ptát Baal-zebuba, božstva Ekronu? Proto nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!‘“
7 „Jak vypadal ten muž, který vám s těmi slovy vyšel naproti?“ ptal se král.
8 „Měl plášť z kožešiny,“ odpověděli, „a kolem boků kožený pás.“
„To je Eliáš Tišbejský!“ řekl král.
9 Poslal tedy na něj velitele s padesáti vojáky. Eliáš seděl na vrcholu hory, a tak velitel hned vylezl za ním a přikázal mu: „Boží muži, král praví: Sestup dolů!“
10 „Jestli jsem Boží muž,“ odpověděl Eliáš veliteli, „tak ať z nebe sestoupí oheň a pohltí tě i těch tvých padesát.“ Vtom z nebe sestoupil oheň a pohltil velitele i s jeho padesáti.
11 Král tedy na něj poslal dalšího velitele s padesáti vojáky. Ten za ním vylezl a přikázal mu: „Boží muži, tak praví král: Ihned sestup!“
12 „Jestli jsem Boží muž,“ odpověděl Eliáš, „tak ať z nebe sestoupí oheň a pohltí tě i těch tvých padesát.“ Vtom z nebe sestoupil Boží oheň a pohltil velitele i s jeho padesáti.
13 Král tedy poslal ještě třetího velitele s padesáti muži. Když ale ten třetí velitel padesáti mužů vystoupal k Eliášovi, padl před ním na kolena a prosil ho: „Boží muži, prosím ušetři život můj i těchto tvých padesáti služebníků. 14 Hle, z nebe sestoupil oheň a pohltil oba první velitele i s jejich padesáti muži, můj život ale prosím ušetři!“
15 Hospodinův anděl tehdy promluvil k Eliášovi: „Sestup s ním, neboj se ho.“
A tak vstal a šel s ním ke králi. 16 Řekl mu: „Tak praví Hospodin: Copak už není Bůh v Izraeli, aby ses tázal na jeho slova? Ty jsi ale vyslal posly, aby se vyptávali Baal-zebuba, božstva Ekronu. Proto nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!“
17 Achaziáš pak zemřel, jak Hospodin řekl skrze Eliáše. Neměl syna, a tak na jeho místě začal druhého roku judského krále Jehorama, syna Jošafatova, kralovat Joram. 18 O ostatních Achaziášových skutcích, které vykonal, se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.
Kde je Bůh Eliášův?
2 Hospodin se pak chystal vzít Eliáše ve vichru do nebe. Ten byl právě s Elíšou na cestě z Gilgalu. 2 „Zůstaň tu,“ řekl Eliáš Elíšovi. „Hospodin mě posílá do Bet-elu.“
Elíša ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Bet-elu.
3 Z Bet-elu přišli za Elíšou proročtí učedníci. „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“ řekli mu.
„Já vím, mlčte,“ odpověděl.
4 Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá do Jericha.“
On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Jericha.
5 Proročtí učedníci z Jericha přišli za Elíšou a řekli mu: „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“
„Já vím, mlčte,“ odpověděl.
6 Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá k Jordánu.“
On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli dál spolu.
7 Padesát prorockých učedníků šlo za nimi. Zastavili se opodál, na dohled od místa, kde se u Jordánu zastavili ti dva. 8 Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím do vody. Ta se rozestoupila a oba přešli po suchu na druhou stranu.
9 Když přešli, Eliáš Elíšu vyzval: „Řekni, co pro tebe mám udělat, než budu od tebe vzat.“
„Prosím, ať mi připadnou dva díly tvého ducha!“ odpověděl Elíša.
10 „Žádáš o nelehkou věc,“ řekl mu Eliáš. „Pokud ale uvidíš, jak jsem od tebe vzat, tvá žádost se splní. Pokud ne, nesplní se.“
11 Šli tedy spolu dál a rozmlouvali, když vtom je náhle rozdělil ohnivý vůz s ohnivými koni – Eliáš ve vichru vystoupil do nebe! 12 Když to Elíša uviděl, vykřikl: „Otče můj, otče můj! Jízdo izraelská!“ A víckrát už ho neviděl.
Elíša vzal své roucho a roztrhl je na dva kusy. 13 Pak zvedl plášť, který spadl z Eliáše, a šel zpátky. Když stanul na břehu Jordánu, 14 vzal Eliášův plášť a udeřil jím do vody. „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ zvolal. „Kde je on sám?!“ A jakmile jím udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel na druhou stranu.
15 „Duch Eliášův spočinul na Elíšovi!“ řekli proročtí učedníci z Jericha, kteří stáli opodál. Vyrazili mu naproti a klaněli se mu až k zemi 16 se slovy: „Jsme tví služebníci!“ Potom řekli: „Pohleď, máme tu padesát schopných mužů. Když dovolíš, pošleme je hledat tvého pána. Třeba ho Duch Hospodinův vzal a upustil na některou horu nebo do některého údolí.“
„Nikam je neposílejte!“ řekl jim Elíša.
17 Když ale na něj naléhali, až z toho byl nesvůj, svolil: „Dobrá, pošlete je.“ Poslali tedy těch padesát mužů a ti ho hledali tři dny, ale nenašli. 18 Když se pak vrátili do Jericha za Elíšou, řekl jim: „Copak jsem vám neříkal: Nechoďte?“
Elíšovy první zázraky
19 Tamější muži Elíšovi řekli: „Pohleď, prosím, pane. V tomto městě se dobře bydlí, jak sám vidíš, ale voda je špatná a zem neúrodná.“
20 Odpověděl jim: „Přineste mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ Když mu to přinesli, 21 šel k vodnímu prameni a vhodil do něj sůl se slovy: „Tak praví Hospodin: Uzdravuji tyto vody. Už odsud nevzejde smrt ani neplodnost!“ 22 A ty vody jsou zdravé až dodnes, přesně jak Elíša řekl.
23 Potom se odtud vydal vzhůru do Bet-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města nějací výrostci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, plešoune! Táhni, plešoune!“ 24 On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch výrostků rozsápaly. 25 Elíša se pak odebral na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.
Joram, král izraelský
3 Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let. 2 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka – odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec. 3 Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.
4 Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu. 5 Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil. 6 Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael. 7 Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: „Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?“
„Udělám to, co ty,“ odpověděl Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! 8 Kudy potáhneme?“ zeptal se pak ještě.
„Pouštní cestou přes Edom,“ odpověděl Joram.
9 Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.
10 Izraelský král si povzdechl: „Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?“
11 Jošafat ale řekl: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?“
Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: „Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy.“
12 „Ten má slovo Hospodinovo,“ odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.
13 Elíša ale izraelskému králi řekl: „Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!“
„To ne,“ odpověděl mu izraelský král. „Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům.“
14 Elíša mu na to řekl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím – kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled! 15 Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka.“
Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova. 16 „Tak praví Hospodin,“ řekl. „Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody! 17 Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata. 18 To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce. 19 Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!“
20 Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.
21 Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. 22 Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. 23 „To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“
24 Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. 25 Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.
26 Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. 27 Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.