Beginning
Dej mi moudrost
3 Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma. 2 Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.
3 Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách. 4 Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.
5 Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.
6 Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je. 7 Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení. 8 Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat. 9 Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“
10 Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to. 11 Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – 12 proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu. 13 K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného. 14 A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“
15 Šalomoun se pak probudil a hle – byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.
Šalomounův soud
16 Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním. 17 „Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem. 18 Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí. 19 V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla. 20 A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně. 21 Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“
22 Ta druhá žena ale tvrdila:
„Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“ „Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.
23 Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“ 24 Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč. 25 „Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“
26 Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem.
Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“
27 Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“
28 Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.
Správa království
4 Tak tedy král Šalomoun kraloval nad celým Izraelem.
2 Toto jsou jeho hodnostáři: Azariáš, syn Sádokův, byl knězem; 3 Elichoref a Achiáš, synové Šišovi, byli písaři; Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem; 4 Benajáš, syn Jojadův, byl velitelem vojska; Sádok a Abiatar byli kněžími; 5 Azariáš, syn Nátanův, byl vrchním správcem; kněz Zábud, syn Nátanův, byl královým důvěrníkem; 6 Achišar byl správcem paláce; Adoniram, syn Abdův, velel nuceným pracím.
7 Šalomoun měl nad celým Izraelem dvanáct správců, kteří zásobovali krále a jeho palác. Každý měsíc v roce se o zásobování staral jeden z nich. 8 Toto jsou jejich jména: Ben-hur spravoval pohoří Efraim; 9 Ben-deker spravoval Makac, Šaalbim, Bet-šemeš, Elon a Bet-chanan; 10 Ben-chesed spravoval Arubot, což zahrnovalo Socho a kraj Chefer; 11 Ben-abinadab (který měl za ženu Šalomounovu dceru Táfat) spravoval celý Náfot-dor; 12 Baana, syn Achiludův, spravoval Taanach, Megido a celý Bet-šean u Caretánu pod Jizreelem a od Bet-šeanu po Abel-mecholu a až za Jokmeam; 13 Ben-geber spravoval Rámot-gileád, což zahrnovalo vesnice Manasesova syna Jaira v Gileádu a argobský kraj v Bášanu – šedesát velkých hrazených měst s bronzovými závorami; 14 Achinadab, syn Idův, spravoval Machanajim; 15 Achimaac (který měl za ženu Šalomounovu dceru Basemat) spravoval kraj Neftalí; 16 Baana, syn Chušaje, spravoval kraj Ašer a Alot; 17 Jošafat, syn Paruachův, spravoval kraj Isachar; 18 Šimei, syn Elův, spravoval kraj Benjamín; 19 Geber, syn Uriho, spravoval zemi Gileád, zemi emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga; celou zemi pak spravoval jeden místodržící. 20 Judy a Izraele bylo takové množství, jako je písku v moři, a tak jedli, pili a veselili se.
Šalomounovo bohatství a moudrost
5 Šalomoun vládl nade všemi královstvími od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. Ti všichni Šalomounovi přinášeli dary a sloužili mu po celý jeho život.
2 Denní dávka potravin pro Šalomounův dvůr představovala:
30 korů jemné mouky,
60 korů hrubé mouky, [a]
3 10 kusů krmného dobytka,
20 kusů dobytka z pastvin,
100 kusů bravu
a mimo to jelení, gazelí a srnčí maso a tu nejlepší drůbež.
4 Panoval totiž nad celým územím a nad všemi králi na západ od Eufratu od Tifsachu po Gazu a se všemi okolními zeměmi žil v míru. 5 Po celý Šalomounův život žil Juda a Izrael od Danu až po Beer-šebu v bezpečí, každý ve stínu své révy a svého fíkoví.
6 Šalomoun měl také 4 000 [b] stájí pro koně ke svým vozům a 12 000 jezdců.
7 Správcové se střídali po měsíci v zásobování krále Šalomouna i všech, kdo byli pozváni k jeho stolu, a starali se o to, aby nic nechybělo. 8 Každý ve svém pořadí také dodávali ječmen a slámu pro tažné a jezdecké koně, kdekoli byli rozmístěni.
9 Bůh obdařil Šalomouna nesmírnou moudrostí a důvtipem a dal mu tolik rozumu, jako je písku na břehu moře. 10 Šalomounova moudrost převyšovala moudrost všech východních národů i veškerou moudrost Egypta. 11 Moudrostí předčil všechny lidi, dokonce i Etana Ezrachejského a Macholovy syny Hemana, Kalkola a Dardu. Jeho jméno proslulo po všech okolních národech. 12 Složil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.
13 Hovořil o rostlinách
od cedru v libanonském pohoří
po yzop u zdi nádvoří.
Hovořil o zvěři a ptácích,
o rybách a také o broucích.
14 Králové všech zemí slyšeli o jeho moudrosti, a tak přicházeli vyslanci ze všech národů, aby si poslechli Šalomounovu moudrost.
Přípravy na stavbu chrámu
15 Také týrský král Chíram poslal své služebníky k Šalomounovi, jakmile uslyšel, že byl pomazán za krále po svém otci. Chíram byl totiž vždy Davidovým přítelem. 16 Šalomoun pak Chíramovi poslal zprávu:
17 „Jak sám víš, můj otec David nemohl postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha. Musel bojovat s nepřáteli na všech stranách, dokud mu je Hospodin nepoložil pod nohy. 18 Mně ale Hospodin, můj Bůh, dal odpočinutí ze všech stran. Nezbyl žádný protivník, žádná hrozba. 19 Proto mám teď v úmyslu postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha, jak to Hospodin pověděl mému otci Davidovi: ‚Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn po tobě, ten postaví chrám mému jménu.‘ [c] 20 Prosím, nech tedy pro mě v Libanonu kácet cedry. Moji služebníci budou pomáhat tvým a mzdu tvých služebníků ti uhradím, jak si řekneš. Jak sám víš, nikdo u nás neumí kácet stromy tak jako Sidonci.“
21 Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, byl velmi potěšen a prohlásil: „Ať je dnes požehnán Hospodin, který dal Davidovi moudrého syna, aby vládl tomuto velikému lidu.“ 22 Potom poslal Šalomounovi tuto odpověď:
„Tvou zprávu jsem dostal. Postarám se o všechno cedrové i cypřišové dříví podle tvého přání. 23 Mí služebníci je z Libanonu svezou ke Středozemnímu moři, kde z něj nadělám vory a přepravím je, kam mi určíš. Tam je dám rozebrat a ty si je vyzvedneš. Jistě také vyhovíš mému přání a postaráš se o stravu pro můj dvůr.“
24 Tak tedy Chíram dodal Šalomounovi veškeré cedrové a cypřišové dřevo podle jeho přání. 25 Šalomoun dal Chíramovi na oplátku 20 000 korů [d] pšenice jako stravu pro jeho dvůr a 20 000 batů [e] [f] panenského oleje. To pak Šalomoun dával Chíramovi rok co rok. 26 Hospodin dal Šalomounovi moudrost, jak mu slíbil. Mezi Chíramem a Šalomounem vládl mír a stali se spojenci.
27 Král Šalomoun zavedl v celém Izraeli nucené práce. Nasazených bylo celkem 30 000 28 a do Libanonu jich posílal 10 000 v měsíčních směnách; měsíc bývali v Libanonu, dva měsíce doma. Nuceným pracím velel Adoniram. 29 Šalomoun měl v horách 70 000 nosičů a 80 000 lamačů kamene. 30 Kromě toho Šalomoun ustanovil 3 300 dozorců, kteří veleli pracím a dohlíželi na dělníky. 31 Král nechal navézt veliké ušlechtilé kameny, neboť chtěl, aby chrám měl základy z otesaných kvádrů. 32 Šalomounovi kameníci je otesávali spolu s kameníky od Chírama a z Gebalu.
Tak tedy bylo připraveno dřevo i kameny ke stavbě chrámu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.