Beginning
Kdo jsem, abych bránil Bohu?
11 Apoštolové a ostatní bratři v Judsku se doslechli, že i pohané přijali Boží slovo. 2 Když Petr dorazil do Jeruzaléma, obřezaní věřící mu vytýkali: 3 „Šel jsi k neobřezancům a jedl jsi s nimi!“
4 Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat: 5 „Jednou, když jsem se ve městě Joppe modlil, ve vytržení jsem spatřil vidění: z nebe se za čtyři cípy spouštělo něco jako veliká plachta. Když sestoupila až ke mně, 6 pozorně jsem se do ní podíval a spatřil jsem čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazy a ptáky. 7 Tehdy jsem uslyšel hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘
8 Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic nečistého nebo poskvrněného.‘
9 Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu: ‚Co Bůh očistil, neměj za nečisté!‘ 10 Třikrát se to opakovalo, než to bylo všechno vytaženo zpátky do nebe.
11 Vtom se před domem, ve kterém jsem byl, objevili tři muži. Byli za mnou posláni z Cesareje 12 a Duch mi řekl, abych šel bez váhání s nimi. Doprovázelo mě těchto šest bratrů, s nimiž jsme vešli do domu toho muže. 13 Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla. Stanul před ním a řekl: ‚Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. 14 Skrze to, co ti poví, budeš spasen ty i celý tvůj dům!‘
15 A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás. 16 Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ [a] 17 Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?“
18 Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“
Církev v Antiochii
19 Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy. 20 Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky. 21 Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.
22 Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše. 23 Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu. 24 (Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.
25 Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula, 26 a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany. [b]
27 V té době přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma. 28 Jeden z nich jménem Agabos vstal a skrze Ducha oznamoval, že po celé říši bude veliký hlad. (Což se také splnilo za císaře Klaudia.) 29 Učedníci tedy rozhodli, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům v Judsku. 30 To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.
Herodův marný boj
12 V té době král Herodes [c] krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi. 2 Jakuba, bratra Janova, popravil mečem, 3 a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.) [d] 4 Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.
5 Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.
6 Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. 7 Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: „Rychle vstávej!“ Řetězy mu spadly z rukou 8 a anděl mu řekl: „Oblékni se a obuj.“ Když to udělal, anděl pokračoval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“ 9 Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění. 10 Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.
11 Když Petr přišel k sobě, řekl si: „Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ 12 Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.
13 Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé. 14 Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou. 15 Říkali jí: „Blázníš?!“ Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: „To musí být jeho anděl.“
16 Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. 17 Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: „Povězte to Jakubovi a bratrům.“ Vyšel ven a zamířil jinam.
18 Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. 19 Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.
20 Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území). 21 Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč. 22 Lid začal volat: „Hlas boží, ne lidský!“ 23 A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.
24 Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.
Barnabáš a Saul vysláni na cestu
25 Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z [e] Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.
13 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé:
Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.
2 Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ 3 Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.
Kypr
4 Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. 5 Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan [f] byl s nimi, aby jim pomáhal.
6 Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, 7 který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. 8 Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. 9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí 10 a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? 11 Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“
Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12 Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.
Antiochie Pisidská
13 Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. 14 Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. 15 Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“
16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: 17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. 18 Po čtyřicet let snášel jejich způsoby [g] na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. 20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. 21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech 22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘ [h]
23 Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, 24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘ [i]
26 Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. 27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28 Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. 29 Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30 Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! 31 On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.
32 Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům 33 Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu:
‚Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!‘ [j]
34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto:
‚Dám vám svatá zaslíbení
učiněná Davidovi.‘ [k]
35 Proto na jiném místě říká:
‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘ [l]
36 David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. 37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.
38 Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. 39 Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. 40 Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:
41 ‚Pohleďte, pohrdavci,
podivte se a zhyňte:
Já konám dílo ve vaší době,
dílo, jemuž neuvěříte,
i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“ [m]
42 Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. 43 Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté [n] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.
44 Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. 45 Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.
46 Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! 47 Tak nám to totiž přikázal Hospodin:
‚Učinil jsem tě světlem národů,
abys dal spásu celému světu.‘“ [o]
48 Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. 49 Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.
50 Židovští vůdci ale poštvali bohabojné [p] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. 51 Ti však na ně setřásli prach z nohou [q] a přišli do Ikonia. 52 Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.