Revised Common Lectionary (Complementary)
79 Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2 Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3 Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4 Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6 Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7 za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8 Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9 Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
10 Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
11 Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
12 Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!
13 My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!
Příslib záchrany
6 V onen den, praví Hospodin,
posbírám kulhavé a zahnané shromáždím –
ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.
7 Kulhavou obdařím potomky,
ze zahnané učiním mocný lid
a Hospodin bude kralovat nad nimi
na hoře Sion od toho dne až navěky.
8 Migdal-edere, ty Věži stáda,
pahorku Dcery sionské,
k tobě se navrátí dávná vláda,
království Dcery jeruzalémské.
9 Proč tedy teď tak běduješ?
Což s tebou není Král?
Copak zahynul tvůj Rádce,
že máš bolesti jako rodička?
10 Svíjej se, Dcero sionská,
v bolestech jako rodička,
protože musíš odejít z města
a budeš venku nocovat.
Až do Babylonu musíš jít
a tam dojdeš záchrany;
tam tě Hospodin vykoupí
z nepřátelského sevření.
11 Teď se proti tobě sbírají
mnohé národy se slovy:
„Jen ať je Sion znesvěcen!
Kochejme se tím pohledem!“
12 Oni však netuší,
jak smýšlí Hospodin;
nechápou jeho plán,
že je sbírá jak snopy na svůj mlat.
13 Vstaň a mlať, Dcero sionská,
vždyť ti dám roh ze železa
a z bronzu kopyta!
Rozdrtíš mnohé národy,
zasvětíš Hospodinu jejich zisk
a Pánu vší země jejich bohatství.
Pád Babylonu
18 Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou. 2 Ten vykřikl mocným hlasem:
„Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem! [a]
3 Z vína jejího vášnivého smilstva
totiž pily [b] všechny národy,
králové země s ní smilnili
a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“
4 Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe:
„Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům,
abyste nedostali z jejích ran! [c]
5 Vždyť její hříchy dosáhly až k nebi
a Bůh si připomenul její zločiny.
6 Odplaťte jí tak, jak sama splácela,
a podle jejích skutků jí dejte dvojnásob;
do kalichu, jenž namíchala,
jí namíchejte dvojnásob!
7 Nakolik se chlubila, nakolik hýřila,
tolik jí dejte muk a kvílení.
Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna!
Nejsem vdova a nevím, co je žal.‘“ [d]
8 V jediný den proto přijdou její rány: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm, neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný. 9 Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení. 10 Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou:
„Běda, běda, město veliké,
Babylone, město mocné –
tvůj ortel přišel v jedné hodině!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.