Revised Common Lectionary (Complementary)
98 Žalm.
Zpívejte Hospodinu novou píseň,
vždyť přece činí zázraky!
Svojí pravicí, paží své svatosti
vydobyl sobě vítězství.
2 Hospodin předvedl svoje spasení,
svou spravedlnost zjevil před všemi národy.
3 Na svoji lásku se rozpomněl,
na svou věrnost k domu Izraele,
aby všechny končiny světa viděly
spásu, již náš Bůh připravil!
4 Jásej Hospodinu, celá zem,
dejte se do zpěvu, žalmy zahrajte!
5 Zahrajte Hospodinu na citeře,
při citeře mu žalmy zpívejte.
6 Na trubky a rohy zatrubte,
před králem Hospodinem jásejte!
7 Moře ať burácí se vším, co je v něm,
stejně tak všichni, kdo žijí na světě!
8 Řeky, tleskejte radostí,
hory ať k tomu zpívají
9 před Hospodinem,
jenž přichází soudit zem.
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit poctivě!
Klanějte se zlaté soše!
3 Král Nabukadnezar nechal vyrobit zlatou sochu. Byla 60 loktů vysoká a 6 loktů široká. [a] Nechal ji postavit na pláni Dura v provincii Babylon. 2 Potom dal shromáždit satrapy, hejtmany, místodržící, radní, pokladníky, soudce, hodnostáře a všechny úředníky provincií, aby se dostavili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar.
3 Satrapové, hejtmani, místodržící, radní, pokladníci, soudci, hodnostáři a všichni úředníci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Když stanuli před sochou, kterou Nabukadnezar vztyčil, 4 zvolal hlasatel mocným hlasem: „Lidé všech národů a jazyků, přikazuje se vám toto: 5 Jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padněte a klanějte se zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar. 6 Kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude ihned hozen do rozpálené ohnivé pece!“
7 Jakmile tedy všichni ti lidé ze všech národů a jazyků uslyšeli roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál a všechnu tu hudbu, padali a klaněli se té zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar.
8 Tehdy ale přišli jistí mágové s obviněním proti Židům. 9 „Ať žiješ, králi, navěky!“ pozdravili krále Nabukadnezara. 10 „Sám jsi, Výsosti, ráčil vydat nařízení, že každý, kdo uslyší roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, musí padnout a klanět se té zlaté soše, 11 a kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude hozen do rozpálené ohnivé pece. 12 Jsou tu ale jistí Židé, které jsi ráčil pověřit správou provincie Babylon – Šadrach, Mešach a Abednego – a tito muži si z tebe, králi, nic nedělají. Tvé bohy nectí a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se neklanějí.“
13 Nabukadnezar soptil hněvem. Poručil, ať mu Šadracha, Mešacha a Abednega přivedou, a když ty muže ke králi přivedli, 14 Nabukadnezar jim řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem vztyčil? 15 Jste teď připraveni, jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padnout a klanět se té soše, kterou jsem vyrobil? Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“
16 „Na to ti, Nabukadnezare, nepotřebujeme sami odpovídat,“ řekli králi Šadrach, Mešach a Abednego. 17 „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi. 18 A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme.“
Pád Babylonu
18 Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou. 2 Ten vykřikl mocným hlasem:
„Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem! [a]
3 Z vína jejího vášnivého smilstva
totiž pily [b] všechny národy,
králové země s ní smilnili
a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“
4 Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe:
„Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům,
abyste nedostali z jejích ran! [c]
5 Vždyť její hříchy dosáhly až k nebi
a Bůh si připomenul její zločiny.
6 Odplaťte jí tak, jak sama splácela,
a podle jejích skutků jí dejte dvojnásob;
do kalichu, jenž namíchala,
jí namíchejte dvojnásob!
7 Nakolik se chlubila, nakolik hýřila,
tolik jí dejte muk a kvílení.
Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna!
Nejsem vdova a nevím, co je žal.‘“ [d]
8 V jediný den proto přijdou její rány: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm, neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný. 9 Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení. 10 Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou:
„Běda, běda, město veliké,
Babylone, město mocné –
tvůj ortel přišel v jedné hodině!“
19 Sypali si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli:
„Běda, běda, město veliké,
z jehož blahobytu zbohatli
všichni námořní rejdaři –
bylo zničeno v jedné hodině!“
20 Vesel se nad tím městem, nebe,
svatí apoštolové i proroci –
Bůh je odsoudil za to,
jak odsuzovalo vás!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.