Revised Common Lectionary (Complementary)
12 Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13 Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15 Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16 Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17 Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19 aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20 Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21 On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22 Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!
16 Ráno třetího dne pak nastalo hřmění a blýskání. Nad horou se objevil těžký oblak a znělo mocné troubení rohu. Všechen lid v táboře se třásl. 17 Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a lid se postavil při úpatí hory. 18 Hora Sinaj byla celá zahalena kouřem, neboť na ni Hospodin sestoupil v ohni. Stoupal z ní dým jako z pece a celá hora se mohutně otřásala. 19 Troubení rohu sílilo stále více, Mojžíš mluvil a Bůh mu odpovídal hromovým hlasem.
20 Hospodin sestoupil na vrchol hory Sinaj. Hospodin zavolal Mojžíše na vrchol hory a ten tam vystoupil. 21 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi dolů a varuj lid, ať se nepokoušejí proniknout k Hospodinu, aby ho spatřili. Mnoho by jich padlo. 22 Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, ať se posvětí, aby se na ně Hospodin neobořil.“
23 „Lid nemůže vystupovat na horu Sinaj,“ odpověděl Mojžíš Hospodinu. „Sám jsi nás přece varoval slovy: ‚Ohranič horu a posvěť ji.‘“
24 „Jdi dolů!“ opakoval Hospodin. „Potom se vrátíš nahoru spolu s Áronem. Kněží ani lid ať se však nepokoušejí proniknout vzhůru k Hospodinu, aby se na ně neobořil.“
25 Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.
14 Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. 15 Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, [a] Otče! 16 Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.